Caravan - Caravan & The New Symphonia (1974)
Reakce na recenzi:
Snake - @ 24.12.2014
Já sice "lajfky" moc nemusím, ale v tomhle případě jsem zase jednou udělal vyjímku. V diskuzi tady na Progboardu to album někdo ( tuším hejkal ? ) vychválil tak, že jsem prostě neodolal. No, zprvu jsem byl docela zaraženej, jak pilot. Přišlo mi to takové neslané nemastné, nějaké ty nepřesnosti spolu s trochu nejistým zpěvem mě občas tahaly za uši, nehledě na to, že jsem čekal koncert se symfoňákem a on připojí se až v polovině koncertu. S každým dalším poslechem to však bylo lepší a lepší a i po zvukové stránce pro mě časem album doslova rozkvetlo.
První tři skladby, jmenovitě Memory Lain, Hugh / Headloss, The Dog, The Dog, He's at It Again a Hoedown pocházejí z tehdy aktuální desky For Girls Who Grow Plump In The Night. Vůbec to není špatné, vlastně tady poprvé si mohli fanoušci doma z desek poslechnout Caravan naživo, ale k výkonům ze studiových alb to má trochu daleko. Teprve potom se připojí symfonický orchestr a spustí Introduction. Album Waterloo Lily zastupuje suita The Love In Your Eye a protože zmíněnou placku ve sbírce nemám, je pro mě pořád nová a neoposlouchaná. Následující dvě kratší - no, kratší. Pět a sedm minut - skladby jsou nové, a zvlášť Virgin On The Ridiculous je opravdu půvabná.
Ovšem přichází vrchol večera a už samotná předmluva k předlouhé suitě For Richard vyvolá bouřlivou reakci natěšeného publika. Caravan spustí z lehka a sólo, orchestr přidává se pomalu a plíživě, aby vzápětí explodoval v dokonalé symbióze s rockovým "spodkem". To, co se během té čtvrthodinky odehraje, se snad ani nedá vyjádřit slovy. Rockeři v sólech střídají se se symfoniky a nedá se určit, kdo má vlastně navrch. Skladba neskutečně graduje a spolupráce obou těles je tady doslova ukázková. Celý projekt prý vznikal poměrně složitě a byl to nakonec těžký porod, ale tady to opravdu není znát a mám pocit, že hlavní důraz při komponování symfonického aranžmá byl kladen právě na suitu For Richard.
A není to všechno, na úplný závěr si Caravan připravili mou oblíbenou instrumentálku A Hunting We Shall Go. Orchestr tady už není tak výrazný a již v původní verzi půvabnou skladbu jen tak zlehka podkresluje.
Deska tedy končí a velmi dobrý dojem z její druhé poloviny napravuje trochu rozpačitý začátek. Dám čtyři hvězdy, tahle pěkná reedice od Decca / Deram si je zaslouží. A nic na tom nemění ani o jednu skladbu posunuté trackování vůči bookletu...