horyna - @ 29.09.2017 | #

Frank Bornemann to měl se svými Eloy vždy složité.
Po několika prvních albech, jim byla nejpozději v půli let sedmdesátých přiřknuta nálepka "kopie Pink Floyd" a ta se od nich neodlepila takřka dodnes. Další věc, která jeho kapelu pronásledovala jsou posměšné útoky a uštěpačné poznámky. Ty velice často naráželi na ne úplně dokonalou angličtinu svého leadera, jehož německý akcent v písních občas prosakoval jako nedobrá chuť u dlouho otevřeného vína.

Komu ale tyto chyby na kráse Eloy nevadí, vždyť je to přec jejich originální vývozní značka, dokáže tuto hudby ocenit v plném rozsahu. A ať už Eloy zní jako parta sdružená okolo R. Waterse nebo ne, jejich hudba zní zatraceně šibalsky a náramně rozkošně. Sytetizátorové plochy se rozprostírají od východu na západ, od severu k jihu a ve společnosti třpytivých akustických kytar tkají překrásné závoje z brokátu. Jde o art rock nejvyšší kvality a spaceové vlivy, které se do jejich muziky často vtěsnávají, budují vedel orchestrálních doprovodů ladné vzdušné chrámy. Jestli mám zvýraznit alespoň jedinou skladbu z alba, bude to věc nazvaná Lost, kde si kapela do atmosféry půjčila i kostelní chorál a v části druhé varhany a překrásný akustický " déšť".

Kdepak, Eloy nejsou ztráta času a patetická slátanina jak si mnozí myslí teké ne. Kdyby se jejich členové narodili za kanálem La Manche, nikdo by jejich původ a hudební prezentaci dávno neřešil.

oř @ 29.09.2017 16:35:01 | #
První desky Eloy bych nezatracoval. Jde o dřevnější hardrock, ze kterého už prosakují budoucí vesmírné výpravy. Co se týče Bornemannova hlasu, tak mě nikdy zvlášť nevadil, ale že by mě zrovna impooval.. Po zeměkouli běhá tisíce lepších pěvců.