Ryback - @ 24.07.2016 | #

Toto není přímo recenze, jen se mi nechtělo album pouze líně odhvězdičkovat…
Tak jestli by tohle mělo být zaškatulkované pod pop, tak nevím…
Hudba No-Man byla v tomto období (1989-1997) úžasný koktejl popu, rocku, nu-jazzu, dubu, drum and bassu a dost i elektronické taneční hudby.
Pop bych tam tedy viděl spíš okrajově, jako jednu z částí, a HLAVNĚ zapomeňte na to, co prolétne hlavou i mě, když se slovo pop řekne. Zapomeňte na hrůzná osmdesátá léta ve smyslu Hložků a Kotvaldů, zapomeňte na italský (Snake promine) srač… exkrementální discopop, který se na nás valil v osmdesátých letech z rádií… Tohle je úplně jiný level… Je to ale hudba pro lidi s otevřenou myslí, takže pokud jste nekompromisní staromilci zaseklí třeba na Párplech/Zeppelínech nebo Yes/Genesis… můžete být zklamaní…Protože hudba No-Man zní svěže, mladě a její kvalitu, žánrovou pestrost a neagresivní emocionalitu dokazují právě nahrávky z let 1990-1997…A že se dokázali posunout dál, ukazují neméně fascinující následující nahrávky…

Snake @ 26.07.2016 15:46:04 | #
Omlouvat se nemusíš :) Italskej rock já rád, ale popík typu Ricchi & Poveri opravdu ne. V žádném případě.

Album "Loveblows & Lovecries - A Confession" neznám, ale nechal jsem se inspirovat a vytasil se s "Flowermouth". Je fakt, že na to musím mít náladu a některé skladby jsou téměř "na hraně", ale jako celek se to dá...