Reakce na recenzi:

Apache - @ 20.11.2023

Pro tuto recenzi jsem sáhl do svých archívů. Líbila se mi a bavila mě tehdy, a líbí se mi a baví mě i teď, nějakých třináct let po jejím sepsání. Stejně jako mě pořád baví staří Venom. Nepouštím si je sice nijak často, ale vždycky když k tomu dojde, znovu si to užívám. Jsou možná tací, které texty a image této kapely pohoršují, rozčilují nebo uráží, ať už z jakýchkoli důvodů. Ale není snad provokace jednou ze zásadních ingrediencí rock and rollu už od jeho prvopočátků?
Jistě je spousta takových, kteří zvednou varovný prst a ukážou na případy vypalování kostelů kdesi na severu. Ale extrémisté, kteří jsou ochotni zajít do krajnosti, tady byli už v 60. letech, v dobách, které máme spojeny s hnutím hippies a touhou po míru a bratrství. Charles Manson, ještě než rozpoutal vražedné šílenství své sekty, se také profesionálně věnoval muzice. A nahrávek, které po něm zůstaly, není zrovna málo.
Je ale zapotřebí rozlišovat. KISS ve skutečnosti nebyli démony noci, jen comicsové postavy, které vytvořili, tak vypadaly. Alice Cooper nebyl reinkarnovanou čarodějnicí, upálenou v 18. století, i když to o sobě tvrdil. Kačer Donald byl jen nakreslený a ve skutečnosti ani neuměl mluvit.
A Venom? Ti tři mladí angličtí výtečníci, kteří si říkali Cronos, Mantas a Abaddon, nebyli opravdovými bojovníky z pekel. Dokonce se říká, že vlastně ani neuměli hrát. Ovšem měli to štěstí, že byli v pravý čas na pravém místě. Tedy ve studiu, kde jim bylo řečeno, že to demo, se kterým přišli, už se nebude vylepšovat, protože na to prostě nejsou peníze. Takže se to vydá tak, jak to je.
Že se z nouze stane ctnost a doboví recenzenti z časopisu Sounds budou chválit autentický pekelný zvuk kapely až do nebes (ehm, do pekel?), tenkrát netušil nikdo z nich.
Na straně Venom byl fakt, že dosud žádná kapela v rockové historii (dokonce ani Black Sabbath) nebyla, co se týče svých textů a vlastní prezentace, tak důsledná a nezašla v hrátkách s čertem tak daleko jako tahle (zaručeně nesvatá) trojice z anglického Newcastle.
Alba Welcome to Hell a Black Metal dala vzniknout kultu, na který přísahají všichni pozdější thrasheři, včetně Metalliky. A zároveň stála u zrodu stylu, který si jméno druhého počinu Venom vetknul přímo do svého názvu. Kapela z odkazu svých prvních desek těží dodnes, i když zmíněná nesvatá trojice spolu hrála pohromadě naposledy před čtvrt stoletím a už nějakých dvacet let se v sestavě objevuje jen jedno jméno z původních tří. (Konkrétně Cronosovo.)
Tolik tedy úvodem a nyní...
Vítejte v pekle!

- - - - -
Varování: Ukázky z textů kapely Venom mohou vyvolat žaludeční nevolnost, ba dokonce spravedlivý hněv bohabojných křesťanů!
- - - - -

SONS OF SATAN (Synové Satana)
Cronos, Mantas a Abaddon vpadnou do vašich domácností bez jediného varování. Od první vteřiny jde o nekompromisní, obhrouble syrový punk metalový příval. Chaos a ničení. Cronosova basa a řev hrají prim. Venom se krátce představí ("byli jsme zrozeni někde v čase / přinášíme krev, chtíč, nenávist a opovržení"), dlouho se ale nezdržují a jdou k věci: "Podepiš smlouvu s ďáblem / byl jsi tak slepý / jako všichni smrtelníci / ale teď tě ošálilo peklo“. Na závěr přichází výzva, jasně adresovaná posluchačům: "Přidej se k jedovatým legiím (Venom’s legions) / protože my hrajeme divoce.“

WELCOME TO HELL (Vítejte v pekle)
První hitovka alba. Skladbu rozjede šlapavý, poměrně klasicky střižený heavy metalový rif. I celkově jde (na poměry Venom) o docela přehlednou věc, což dělá hlavně klasická stavba sloka-refrén-sloka-refrén. Pak ale přijde změna a místo očekávaného sóla spustí nevzrušený a věcný ženský hlas svůj monolog. Tento překvapivý a efektní trik na mě pokaždé spolehlivě zafunguje. Vždycky mi to připomínalo letušku, hovořící k cestujícím a udělující pokyny před odletem. V tomto případě jde nepochybně o let 666… přímo do pekla.*
(* Ve skutečnosti "letuška" deklamuje onu známou pasáž z biblických žalmů "byť se mi dostalo jíti údolím stínu smrti, nebudu se báti zlého...", atd.)
"Boj - bojujeme jak se má / žijeme ve svém vlastním světě / naším předurčením je žít správně - bojovat / bereme peklo jako svůj domov. / Všechno živé hoří / ptáte se mě na milost Boží / pradávný nářek se rozezní / cesta psa bere rychlé konce. Vítejte v pekle."

SCHIZO (Schíza)
Rychlá a správně jedovatá palba o tajemném poutníkovi, který si v převleku za milého hosta získá vaše děti a poté i vás. Vetře se do vaší domácnosti, a vy mu poskytnete střechu nad hlavou. Ale jakmile nastane půlnoc, nocležník se chopí sekery a začnou se dít věci.
"Zavládla noc / zčernalo nebe / ostří sekery se blýská / v půlnoční zvonkohře. / Příchod jitra odhalil bezhlavá těla / náš přítelíček jen sedí a směje se."

MAYHEM WITH MERCY (Mrzačení z milosti)
Klidná, pouhou jednu minutu trvající instrumentálka, nepochybně vycházející z podobných miniatur na klasických albech Black Sabbath. Pod chlácholivým příkrovem cítíte (a současně i slyšíte) temné spodní tóny v nichž dřímá strašlivé zlo, čekající na probuzení.

POISON (Jed)
Nejvíce motorheadovská ze všech písní na Welcome to Hell. Lemmyho parta má dokonce na skladě jeden song tohoto názvu (konkrétně na albu Bomber), v tomto případě však nejde o coververzi. Těch mají mimochodem Venom v repertoáru skutečně poskrovnu. (První z nich se objevuje až na albu Prime Evil a jde o cover sabathovské Megalomanie.)
"Tvá láska je jako infekce / jsi prohnilá skrz naskrz / všichni ví, co nabízíš / ale všichni se pořád vracejí pro přídavek. / Každý je tvým favoritem / všem jim dáš krásné chvíle / tvá láska je totální katastrofa / ale když ti jednou podlehnou / jsou otráveni jedem. / Jedna noc s tebou a jsem v tvé moci / otráven jedem / miluju se s dcerou ďábla / otráven jedem / ta malá čubka mě dostala."
Cronos tu ze sebe v několika hudebně vypjatých momentech vyrazí krátké hrdelní "ugh", které skvěle umocňuje atmosféru songu. Tento fórek (využitý také v singlové "Bloodlust" - viz bonusy na reedici), později převzalo mnoho zpěváků metalových kapel podobného ražení (např. Celtic Frost).

LIVE LIKE AN ANGEL (DIE LIKE A DEVIL) (Žij jako anděl, zemřeš jako ďábel)
Úvodní rif je opět kvalitní motorheadovský nářez, ale vražedně kovová razance Cronosova zpěvu nenechá posluchače ani chvíli na pochybách – tohle jsou Venom jako vyšití. Dokonale jedovatá pecka.
"Každou noc jsem v jiném městě / patřím k těm co jsou rádi v pohybu / žiju rychle, jsem pořád na útěku / chytám každou šanci, protože vím, že zemřu mladý. / Žij jako anděl, zemřeš jako ďábel / už mám rezervováno místo v pekle / Žij jako anděl, zemřeš jako ďábel / shořím v pekle, kam patřím. / Nemám žádné obavy, netrápí mě moje činy / procházím rovnou kolem tebe / miluju tvrdě a lítám si vysoko / peklo je místo, kde zemřu. / Až mě uslyšíš přicházet, prostě se mi vyhni / dnes jsem zde a zítra zmizím / cesta, kterou jsem se vydal, není nejsnadnější / na zádech mám ďábla, který mě řídí."

WITCHING HOUR (Magická hodina)
Tady se chystá něco velkého - usoudí posluchač z temných zvuků v úvodu. Do toho se vzápětí zařízne Mantasova kytara a nastupuje nemilosrdné inferno, tak typické pro Venom. Syrový rachot je (snad poprvé na albu) přerušen kytarovým sólem v nečekaně klasickém hard rockovém duchu, tak trochu na způsob Ritchieho Blackmorea. Pak přijde krátká odsekávaná rifová pasáž a vše se vrací do starých kolejí. Sound kapely je v každé písni obhroublý a špinavý, což navozuje pocit nečistoty a rouhačství. Vítejte v zajetí apokalyptického rock ‘n’ rollu!
“Pojď, měsíc už volá / magická hodina se blíží / poslouchej hlas zvonu / smrtelníci prchají ve strachu. / Teď připrav oltář a slyš nářek panny / rychle chyť svou oběť / je čas umírat. / Peklo se otevírá / peklo je volné. / Odhal pentagram / a pocítíš chtíč démonů / podívej se na svaté muže / jak znechuceni přihlížejí. / Pojď ochutnat krev / a ucítíš Satanův horký dech / pohleď na oblohu a spatříš / válečníky smrti. / Peklo se otevírá / peklo je volné. / Magická hodina. / Naše dílo je nyní dokončeno / krev teče rychle a volně / a Satan si bere svou nevěstu / zní rouhačský pokřik. / Celé peklo se raduje z dítěte / které mu odnosí / a Satanův jediný syn / uvrhne svět do zoufalství. / Peklo se otevírá / peklo je volné. / Magická hodina.”

1000 DAYS IN SODOM (Tisíc dnů v Sodomě)
Další pekelnická klasika se na nás valí s řezavě dunivým rifem ve středním tempu. Po úvodní sloce se tempo zrychlí, nový rif jakoby přešlápne na místě a teprve pak nastoupí refrén: "Tisíc dnů v Sodomě / cesty Boha jsou zapomenuty."
Cronos chrlí přesvědčivou litanii o hříšnících, zvěrstvech páchaných za zdmi nesvatého města a knězích uvázaných na řetězech. V polovině skladby přijde zpestření v podobě basové vybrnkávačky k níž se přidá naříkavé a neobvykle dlouhé Mantasovo sólo. Nakonec se vše vrátí na začátek ("den zakončil svůj cyklus, noc přebírá hlavní roli / Satanův plášť zahalí zem, jeho děti se množí") a litanie spěje k poslednímu refrénu o tisíci dnech v Sodomě a tisíci letech v pekle.

ANGEL DUST (Andělský prach)
Rychlý pekelnický rock ‘n’ roll s textem o droze, jejíž název musel chlapce z Venom velice přitahovat.

IN LEAGUE WITH SATAN (Ve spolku se Satanem)
U této skladby se zastavím. Od prvního poslechu je to dle mého názoru nejlepší věc na desce a moje nejoblíbenější skladba Venom vůbec. (Na paty jí šlapou snad jen "Black Metal" a "Manitou".) Hned na začátku slyšíme démonický hlas puštěný pozpátku – efekt, který u věci znalých spolehlivě vyvolá vzpomínku na slavný Friedkinův horror Exorcista. (Něco podobného později zkoušeli na jednom ze svých raných alb industrální experimentátoři Laibach.)
Po chutném intru se rozezní Abaddonův hypnoticky dunivý buben a Mantas s Cronosem se přidají unisono se svými nástroji. Celé to zní jako nějaké osudové turbodmychadlo. Cronosův zpěv je ďábelsky sebejistý a dokonale efektní: "Jsem ve spolku se Satanem / povstal jsem v pekle / kráčím ulicemi Salemu / mezi živými mrtvolami / nepotřebuji nikoho, aby mi říkal / co je špatné a co dobré / piju krev dětí / nocí stopuju svou oběť."
Pak přijde rychlý dramatický zlom do předrefrénu ("Měj se na pozoru / když je měsíc v úplňku / jsem tady v každém případě / schován v každém stínu noci") ze kterého vychází mohutný refrén ("Jsem Zlo / jsem spolčen se Satanem").
A turbodmychadlo to neúprosně hrne dál.
("Ve spolku se Satanem / poslouchám jeho rozkazy / s kozlem z Mendesu / sedím po jeho levé ruce / spolčen se Satanem / mám rád mrtvé / nikdo se nemodlí za Sodomu / lidé utíkají.")
Skladba pokračuje v industriálním duchu - namísto sóla slyšíme zvuky jakéśi turbíny a text graduje v obrazech plných perverze a násilí („piju šťávu z žen, co lehávají samy“, „trhám maso kojenců“, atd). Skladba vrcholí posledním majestátným refrénem a končí fade outem, do kterého se ozývá pozpátku puštěný hlas, který známe už z úvodu.
Hudba na "In League with Satan" jasně dokazuje, že Venom byli nejen průkopníky thrash metalu, ale také metalového industriálu. Lze je tedy určitě brát jako svého druhu avantgardní uskupení.

RED LIGHT FEVER (Horečka rudého světla)
Housličky a bujaré veselí jakési idylické venkovské zábavy z dob dávno minulých naruší Cronosův výkřik a vše se zvrhne v apokalyptické běsnění s textem o mladé dívce a chlapíkovi, nakaženém „horečkou rudého světla“. Každou sloku zakončí Cronos vyplivnutím slova „bitch“. Po pěti minutách totálního chaosu, ničení, destrukce a výkřiků („Faster! Faster!“) končí první album Venom.

- - - - -
"Jedovaté legie" mě mají ve své moci od té doby, co jsem byl prvně „uvítán v pekle“ (kterážto událost se odehrála někdy v půli 80. let). Sice se ze mě nikdy nestal žádný satanista, ale poslech této kapely ve mě prohloubil zájem o (nejen) biblickou mytologii a z ní vycházející satanské horrory (krom již zmíněného Exorcisty vřele doporučuji lahůdky jako Omen či Prince of Darkness s Alice Cooperem). Díky hudbě Venom jsem byl také dokonale navnazen na dirty rock ‘n‘ roll kapel Motörhead či Rose Tattoo, a skladbám jako "In League with Satan" či "Manitou" vděčím za dobrou průpravu k různé experimentální a industriální muzice, které jsem se později nějaký čas intenzivně věnoval (např. Laibach, Diamonda Gallas či Young Gods).
První dvě alba Venom jsou absolutní metalovou klasikou a co se týče originality, lze je považovat i za to nejlepší co "nesvatá trojice" vytvořila. Obě desky také kapelu po celou její kariéru zásobují největším počtem hitů. Jejich hudbu pak beru jako občasné zpestření a alternativu k tradičnějším odnožím rocku a popu, které obvykle poslouchám. Jednou za čas je mi podobných úletů potřeba. A na Venom je v tomto prostě spoleh.
PS: Reedice Welcome to Hell z roku 2002, která vyšla později ještě několikrát u různých labelů, obsahuje 11 (!) bonusových skladeb (singly a dema vydané a nahrané v období kolem roku 1981) plus pěkný dvanáctistránkový booklet. Remaster má mnohem lepší zvuk než dřívější (zvukově mnohdy doslova otřesné) CD verze a dosahuje tak kvality původního vinylového soundu.

Příště: VENOM - BLACK METAL.

Dodatek 2023: A tady končí původní recenze, na které jsem dnes musel změnit pouhá tři slova. Jinak zůstala přesně v té podobě, jak jsem ji před těmi skoro čtrnácti lety sepsal. Je to výjimka - snad žádná z mých starých recenzí mě dnes už nebaví tolik, jako právě tahle. I proto jsem ji v časech, kdy se na Rockboardu mluví o metalu a o tom, zda sem některé jeho odnože patří, znovu vytáhl. Snad si ji užijete stejně jako jsem si ji užil já.