Reakce na recenzi:

Mirek Kostlivý - @ 01.01.2010

Když jsem si někdy před 12 lety poslechl na ČT2 pochvalnou recenzi moderátora Rádia 1 Ondřeje Štindla na čerstvě vydanou desku undergroundové legendy, tak jsem zpozorněl. A to ne proto, že jsem si ho vážil jako novináře Lidových novin, nebo proto, že jeho dcera chodila s mým synem do školy. Spíše jsem nevěřil, že by se vyjádření básnické tvorby Pavla Zajíčka hudební tvorbou mohlo ještě někam dále posunout, zvláště když předchozí deska "Kniha psaná chaosem" mi nějak unikla, a album "Uměle ochuceno" z roku 1992 jsem odzýval jako desku horší tvorby kapely Půlnoc. A to se na ní po 17(!) letech naposledy sešli zakladatelé DG 307 Zajíček a Hlavsa.
Již úvodní skladba "Tango" mě přes následnou nervní kytaru "Alfréda" Michla (jinak bývalého člena Umělé hmoty) ve skladbě "Siluety letících ptáků" přesvědčil, že dneska bude všechno jinak. Pryč jsou všechny industriální nástroje z let 70. - pila, vrtačka, elektrikářský "husí krk" a další nezbytné rekvizity. Tady je slyšet vyzrálý hudební doprovod hotových hudebníků. Ve třetí skladbě "A co" se fantasticky doplňuje recitace Pavla Zajíčka s violoncellem Tomáše Schilly (hrál také s Plastic People). Skladbu zvelebuje skvostné rockové kytarové sólo. Tuto skladbu pokládám (hudebně) za pravděpodobný vrchol tvorby DG 307. Harmonium v další skladbě "Podivný místa" nám dá vzpomenout na nástroj, který tak ráda používala tajemná kráska Nico na svých sólových albech. Úvod skladby "Sedm perel" začíná zajímavou basou Evy Turnové, která určitě (bohužel) ještě netušila, že jednou nahradí M. Hlavsu v Plastic People. Provedení "půlnoční" skladby "Tyger" pokládám za slabší, než na LP vyšlé ještě za bolševika v roce 1988 nebo na Live in New York, kde to Zajíček zpívá jako host právě s Půlnocí. A už je tu další hudební lahůdky - skladba "Rozlitý vody nelze sesbírat", kde se setkává tajemné harmonium se skvělou recitací Pavla Zajíčka. Ta skladba má neskutečnou vnitřní sílu, kterou by jí mnohé technicky zdatnější kapely mohly jenom závidět! A to skladba trvá téměř 10 minut, ale člověk se ani na vteřinu nenudí! Ani v závěru desky neklesá její kvalita. Ať už je to pulzující "Popelační středa", přes starozákonní "Zabil Kain Ábela nebo Ábel Kaina" (opět s výborným Schillovým violoncellem) a závěrečnou "Ukolébavku", která završuje tuto vynikající desku.
Tak nevím, jestli tato deska patří do šuplíku popmusic. Ale každému, kdo se chce bez ohledu na škatulky poprvé seznámit s tvorbou DG 307, tuto desku vřele doporučuji.
Jedná se o mistrovské dílo českého undergroundu.