Reakce na recenzi:

Óin - @ 06.02.2010

V roce 2006 vyšel v nakladatelství Odeon mírně autobiografický román Jonathana Coea s názvem Pár trotlů. Děj knihy se z větší části odehrává v Birminghamu a popisuje školní léta tří jejích hlavních hrdinů, se kterými společně projdeme od roku 1973 až po blížící se nástup Margaret Thatcherové do čela konzervativní strany.

Co to má společného s Progboardem a rockovou hudbou, ptáte se? Odpověď je jednoduchá. Kniha se v originále jmenuje The Rotters' Club, což je shodou okolností i název druhého a bohužel i posledního řadového alba kapely Hatfield and the North. Společně s jedním z hrdinů, Benem Trotterem, navštívíme i koncert HATN v jednom z birminghamských hudebních klubů.

Děj knihy vám prozrazovat nebudu, připravil bych vás totiž o velice příjemný literární zážitek. Můžu se ale pokusit přiblížit vám pár mých dojmů z poslechu výše zmíněného alba, které přišlo na svět v roce 1975. Sestavu Phil Miller, Pip Pyle, Richard Sinclair a Dave Stewart na něm doplňují opět významní hosté, kterými jsou Mont Campbell z Egg (lesní roh), Lindsay Cooper a Tim Hodgkinson z Henry Cow (hoboj, resp. klarinet) a Jimmy Hastings z Caravan (flétna a saxofon).

Co se hudby samotné týče, pokračuje opět v intencích předchozího alba. Obsahuje jak zpívané, tak instrumentální skladby, přičemž hned úvodní Share It je asi tím největším a nejznámějším hitem HATN. Vrcholem a mistrovským opusem téhle kapely je ale více než dvacetiminutová skladba Mumps, která v sobě zahrnuje všechno, čím Hatfieldi obohatili světovou rockovou hudbu. Skvělé instrumentální výkony, příjemný zpěv Richarda Sinclaira a The Northettes a v neposlední řadě i klasický britský humor v textu vložené písně The Alphabet Song.

Byl bych rád, kdyby vás tahleta má minirecenze přitáhla jak k tvorbě kapely Hatfield and the North, kterou považuji za jednoho z nejvýznamnějších představitelů canterburské scény, tak i k výše zmíněné knize. Přeju příjemný poslech a hezké zážitky z četby.