Reakce na recenzi:

horyna - @ 23.01.2017

Někdo může tvrdit, že s Mikem Bakerem odešlo i kouzlo hudby Shadow Gallery. Nemyslím, sice částečné fluidum které je prostřednictvím jeho hlasu v tvorbě kapely patrno je v nenávratnu, to ano, ale hudba zůstává prvotřídní i nadále a nový zpěvák Brian Ashland se alespoň snaží.

Negativa nahrávky:
-větší příklon ke kovovému zvuku
-částěčná ztráta podmanivé atmosférické nálady a pohádkového kouzla prvních nahrávek
-občasná zvláštní pachuť při zpěvu Mikeova nástupce, jakýsi nepříjemný akcent jeho hlasu

Pozitiva:
-větší rozmanitost materiálu
-velké energické nasazení
-schopnost přijít i po tragické události s odhodláním a silným entusiasmem daným pro novou věc
-pozvaní hosté mající podíl na dotvoření charakteru díla


With Honor začíná pěkně tajemně, fůra melodií se na nás řítí rychlostí raketové střely a onen zvláštní nádech, nebo akcent v Brianově hlasu mě úplně nasedí, v refrénech se přidávají sbory a vše je už v pořádku, deset minut písně se postupně moduluje do dalších podob a smysl pro progresivní uchopení kapele čouhá z rukávů. Přichází klavírní linka, spomalení, akustické běhy i emotivní zpěvákův přednes a nutí mě uznat, že pánové vybírali spíš podle barvy, než techniky. Je tu tolik změn a nálad že se vyplatí poslouchat pozorně, odměna je o to sladší.
A něco podobného se vlastně děje uvnitř každé skladby, takže je zbytečné je dopodrobna pitvat. V útřžcím ztratím slovo jen o určitých pasážích, které se mě hlouběj dotýkají, například operní patos a poslední fantaskní minutová jízda ve druhé Venom. Velice emotivně nabitá Pain- skutečný poklad alba, říkáte si že S. G. nikdy nehráli lépe, stejně jako egyptská Gold Dust. Ralf Scheepers si střihnul vokál ve vyšponované Strong a zatraceně sem sedne. No a pak je tu závěrečná dvojice epických devítiminutovek Digital Ghost a Haunted . Kytarové sólo v minutě dvacet a delikátní sbory titulky, nebo procítěný klavírní part s hlasovou výbavou celého ansámblu a Queen-sólo v Haunted, to je jen něco málo znaků, které vás zvednou ze židle a zavedou do říše snů.

Při poslechu alba mě napadla zvláštní paralela s kapelou Saga, která vydala také jedno album s jiným voklalistou, který mě úplně nesedl, zkusila trošku jiný směr a nakonec se s M. Sadlerem vrátila "domů". Tady sice návrat čekat nelze, žel bohu, ale budem rádi alespoň za pokračování tohoto příběhu.

Být D. G. jedinou deskou galerie stínů, možná vytasím známku nejvyšší, ale v globálu celé diskografie ať je to korektní, za čtyři.