Reakce na recenzi:

Michálek - @ 23.06.2013

Hned na úvod musím předeslat, že BJH byla moje nejoblíbenější kapela takřka celá 80 léta. V pohodě jsem s nimi proplul studium VŠ, pomohli mi nádherně relaxovat v době zkouškových období, jejich songy se mi krásně hrály na kytaře a i hlasově jsem to občas zvládnul, hlavně party Johna Leese, s těmi Lesovými to již bylo horší. :o)
Jelikož jsem v té době díky známostem v Německu odebíral PoP Rocky, měl jsem o BJH dost čerstvé informace, protože NSR byla v té době pro tuhle partu zemí zaslíbenou. Tahle deska se ke mě dostala dost pozdě, ale když už jsem ji měl, nemohl jsem se ji nabažit. Po Eyes of the universe, kdy došlo k odhodu Woolyho a na výsledku to je znát, tady kapela potvrdila příklon k elektronickému rocku, nicméně melodičnost rozhodně neztratila, ba přímo naopak, útvar je to sevřenější, a to i po textové stránce.
Úvodní Waiting On The Borderline není žádný bombastický otvírák, má však určité kouzlo. Zároveň mi hned na první poslech neuniklo, že nahrávka výborně "šlape" technicky.
How Do You Feel Now? je Johnův song pojednávající o narození jeho dcery, celkem pěkný ploužáček.
Back To The Wall - krásná basová linka a zajímavý text, typičtí BJH let osmdesátých.
Highway For Fools - rychlejší skladba, trošku vata, ale
Echoes And Shadows je již velmi zajímavá píseň, trochu angažovaná, Holroydův hlas se mi vždycky líbil, tak i tato skladba.
Death Of A City - rychlejší věc, trochu BJH klišé, nic, co bychom neslyšeli již na předchozí desce...
I’m Like A Train - zajímavé střídání tempa, pěkné plochy kláves, někomu to může přijít utahané, kdo má ale rád hudbu BJH ten si to určitě vychutná.
Doctor Doctor - opět to samé. Motiv na basu, klávesy a charakteristý Johnův zpěv.
Life Is For Living - ve své době velký hit, dodnes opěvovaný na různých fórech. Mně se to zdá poněkud kýčovité,ale v kontextu desky pojednávající především o světě po armagedonu je to docela optimistická legrácka. Určitě by to byl býval vydal Supraphon i s překladem textů, kdyby nenásledovala In Memory Of The Martyrs, která vzdává hold mučedníkům - jestli jsem to dobře pochopil - zastřelených u Berlínské zdi...
Co dodat na závěr? Album se mi moc líbilo v 80 letech, právě jako protipól tvrdší muzice, kterou poslouchám nejraději. S odstupem času ale dílko moc neobstojí, některé momenty jsou však přeci jenom zajímavé. Bohužel, dnes již vidím, že alba z let 79 - 84 byla labutí písní kapely. Pak již následoval sešup do neskutečně komerčního bahna, ze kterého nebylo úniku a pokud jsem mohl sledovat poslední "díla" na netu, nemohu se ubránit pocitu, že se již jedná o parodii. Dávám 3 hvězdy