Reakce na recenzi:

davca - @ 30.09.2010

Po reunionu Black Sabbath, ve kterém se Ozzy střetl se svými bývalými členy skupiny a po jejich turné se Ozzy opět vrátil do studia, aby natočil další album. Po prvním poslechu mě Down To Earth opravdu vytřel zrak a vyrazil dech.

Gets Me Through začíná takovým tichým nenápadným klavírem, ale potom jakoby spadla atomovka. To je opravdu neskutečná energie, která tuhle skladbu pohání. Facing Hell je také dobrá a následující balada Dreamer není vlastně nic jiného, než zopakování úspěchu skladby Mama, I´m Coming Home a docela se to povedlo. No Easy Way Out má při poslechu takovou zvláštní atmosféru a That I Never Had má sílu na rozdávání. Vždycky když ji slyším, tak mám pocit jako bych musel něco zdemolovat, ničit apod. Takže opravdu nebezpečná věc. You Know je taková nečekaná oddechovka, něco jako akustická Dee. Junkie to je další silný kus a Running Out Of Time je spíš moderní balada jednadvacátého století. Black Illusion, Alive a závěrečná Can Your Hear Them…? jsou opravdu nářezy.

S Down To Earth vstoupil Ozzy do 21. Století plný síly a energie a rovněž dokázal, že ještě nepatří do starého železa. Při prvním poslechu mě trošku zarazil neslýchaně tvrdý zvuk, ale věřte mi, že po několikátém poslechu si tohle album zamilujete. Down To Earth je pro mě jedna z nejtvrdších a nejmetalovějších desek, jaké kdy Ozzy natočil.