Reakce na recenzi:

springfame - @ 21.02.2011

Po předchozím albu došlo k personální obměně - Olympic vyměnil bubeníka a zároveň přišel druhý klávesista. Řízením osudu netrvalo toto období dlouho, neboť velmi záhy umírá (za dosud ne zcela objasněných okolností) Miroslav Berka. Bigbít je tak jediným albem této po delším čase pětičlenné sestavy.
Řeknu hned na úvod, že toto album mám velmi rád. V kapele nastalo určité oživení, které se na zvuku desky chtě nechtě podepsalo - kapela zní najednou docela svěže, mladě a nebála se přitvrdit. Svůj název si tak deska bezpochyby zaslouží.
Roli otvíráku plní beze zbytku Země v každým z nás. Klávesové intro přejde do samotné písně velmi náhle - čekali bychom spíše nějaký postupný úvod. Je to trochu nezvyklé, ale povedené.
Z alba se dochovalo poměrně dost hitovek - kromě úvodní mezi ně jistě patří i Stárnout nebo Můj klid. Opatřeny spolehlivými Vrbovými texty plní jedna roli pomalu bilancující balady, zatímco druhá nepostrádá napětí, které na minulém albu mnohdy chybí. Tentokrát je tu opravdu málo vaty. I typicky albové kousky - které nepatří na singly ani na koncertní playlisty - jsou výborné, ať už je to rozsáhlejší kompozice Dopis nebo oddechovka Festivaly.
Když už bych měl jmenovat slabší kousek, pak jsou to Manekýny. Převážně synkopická hudba je trochu těžkopádná a nezachrání ji ani ryze chlapské téma. Milým zpestřením je naopak sólová pěvecká účast basisty Milana Brouma, jehož hýkavému zpěvu píseň Je to nářez sedla až neuvěřitelně. Ve sborech pak slyšíme i starého dobrého Jandu, prostě je tu konečně skupina Olympic a ne Petr Janda a jeho doprovodná skupina.
Ke svěžímu závanu z alba jistě přispěla i bohatší účast textařů. Větší díl nadále zůstal Pavlu Vrbovi, ale pro úvodní píseň se Olympicu po čase opět ozval Jiří Oulík. Svým dílem přispěl Miroslav Černý - kromě titulní písně napsal i text k závěrečné vypalovačce Jako tele na vrata, která jakoby předznamenává příští díl olympické historie.
Po minulém nemastném neslaném Kanagomu nabral Olympic již třetí nebo kolikátý dech a je to skok nahoru ne o jednu, ale o několik tříd. Bigbít si poslechnu s chutí i dnes a - světe div se - nic nevynechám, ani když spěchám.