Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 08.05.2011

S EP skupiny Blue Effect jsem se seznámil hned v r. 1969, kdy desku v edici Mikrofóra Panton vydal, takže moje vzpomínky jsou docela čerstvé v souladu s atmosférou doby, do které je tato hudba vsazena...
Musím podotknout, že výše uvedená tracklist skladeb nemá správné pořadí a dokonce i natištěné pořadí neodpovídá tomu, v jakém jsou skladby nahrány. Možná je to nepodstatné, ale odpovídá to klasickému českému šlendriánu...

SEN NENÍ VĚČNÝ - santanovské použití percussion až po zapojení bicích a konečně celé skupiny rozbíhá píseň, která získá v mezihře takový meditační charakter. Vláďova recitace Smetanova textu je podmalována Hladíkovým expresivním sólem, které z balady dělá rock, pak se opět ta vstupní část s percussion vrací. Není to nijak rafińované, ale příjemně se to poslouchá. Vláďovi není moc rozumět jako zpěvákovi (artikulace a navíc sejmutí zvuku), ale píseň neurazí, spíš naladí. Je tam trochu cítit vliv Jaroslava Hutky v těch meditativních textech, ale Smetana samozřejmě psal jinak....

SUN IS SO BRIGHT (I LIKE THE WORLD) - tady už přichází úderná bigbít. Hladík rozehrává svůj kytarový part, kterému předchází ruchy (pravděpodobně přistávání letadla) a Vláďa zpíva vroucně a oddaně, za dusotu Čechových bicích a důrazné Kozlovy baskytary. Je třeba připomenout, že členem Blue Effectu byl v té době ještě pátý člen - doprovodný kytarista a zpěvák Miloš Svoboda (hrál na elektrickou dvanáctistrunnou kytaru), na což se trochu zapomnělo. Ten ale ve skupině dlouho nevydržel a přešel do komerčně lépe zajištěné skupiny Golden Kids. Nahrazen už v Blue Effect nikým nebyl.
Informace pro detailisty: Miloš Svoboda zpíval vokály a naživo ho jako druhého kytaristu v Golden Kids můžete vidět po boku kytaristy Oty Petřiny, baskytaristy Zdeňka Rytíře, varhaníka Petra Formánka a bubeníka Petra Hejduka ve filmu Ďábelské líbánky (1970) režiséra Zdeňka Podskalského (hraje zde Vlastimil Brodský, Jana Brejchová a Iva Janžurová)...
Skladba má gradaci a potvrzuje, že Hladík měl smysl pro detail a schopnost vystihnout napětí ve skladbě.
Velmi slušná ukázka bigbitu konce šedesátých let....

BLUE TAXI - je hudební hříčka, kterou nelze brát úplně smrtelně vážně. Hladík zde popřál odně prostoru wah wah pedálu, který vykrývá prostor. Dodnes vnímám tenhle počin jako úsměvnost, kterou nelze brát vážně, ale zase nepředstírá, že je třeba vytvářet za každou cenu nějaké poslání...

SNAKES - do téhle skladby se podařilo skupině dostat prvky orientální hudby. To bylo pro konec šedesátých let ve světě velmi příznačné a neunikly tomu ani některé kapely u nás. Hladík zde na kytaru rozlamuje akordy v exotické stupnici, za doprovodu percussion a vokálního doprovodu Vládi Mišíka, Milana Svobody a Jiřího Kozla "Mužíka". Ve skladbě se poněkud netypicky objeví i nahrané varhany. Nahrál je Hladík sám. Tolik pro úplnost informace.
Jako tradičně - všechny pantonské výrobky měly velmi mizernou zvukovou úroveň. S tím už dnes po více jak čtyřiceti letech nic nenaděláme. Přesto se mi chce říct, že je dobře, že toto EP vzniklo. Je to svědectví své doby a alespo%n na chvíli nám připomene rané začátky Blue Effectu, za které se skupina ani po letech nemusí moc stydět.
Dávám čtyři hvězdy. K absolutoriu něco malinko chybí.