Reakce na recenzi:

horyna - @ 07.11.2016

First Underground Nuclear Kitchen, neboli FUNK řadím k nejvydařenejším nahrávkám spojující rockové klima se silně funkovými elementy. V těchto dnech, zůstává stále poslední Glennovou nahrávkou (i když novinka už klepe na dveře), jelikož hned po ní rozjel projekt B. C. C. A tak ona kolekce v mé domovině už od dob svého vzniku pevně trůní na špici jeho bohatého katalogu.

Sílu lapit mne, má hned nezdolný úvod prostřednictvím dokonale vystužené basy a jasných funky rytmů písně Crave- v níž silně čitelný zvuk a všemi odstíny vonící Hughesův vokál, předvádí jedinečné artistické kousky.
Krutá svoboda, vtip i nadhled druhé, dechy ošetřené First Underground Nuclear Kitchen, střídá smyslná romantická nálada v Satellite- famózní baskytara a zpěvákův hlas doslova letí prorážejíc okolní galaxie svou sametovou lehkostí.
Po hitové, swingujícími dechy a přesnými Chadovými údery vedené Love Communion, přichází má velice oblíbená, tempově sekaná We shall be free- při níž cítím neuvěřitelně příjemné vibrace.
Impresionistické obrazce maluje roztomilá perlička Imperfection- plná krásných klasických Maldonádových kytar. Razantní Never say never- pokračuje v nastolené kvalitě, riffi se dělí, melodie pod slupkou, ovšem v přicházejícím bridge, jakoby se toužili rozletěch v prostor, chorusový nástup je pak silně elektruzující. Mezi další vrcholy počítám mistrné funky We go 2 War- Glenn tu pěje lépe jak za mlada, technika, pulznost a nápaditost písně odzbrojuje. Devátá Oil and Water- zpočátku poklidná, čaruje především na atmosféře, u kytary stojí dlouholetý zpěvákův spouputník JJ Marsh.
Poslední dvě položky Too late to save the World a Where there´s a Will- představují muzikanty v poloze silně rozjímacící, tóny akustických kytar volně plují na španělkovém základu poslední písně a zpěvákův projev, zbaven jakékoli rockové přímočarosti, prezentuje svou něžnou a zadumanou tvář.

Dokonalá nahrávka stvořena pro potěchu těch, kteří v rockovém kumštu hledají mnohem více, než prostoduchou hudební kulisu.