Reakce na recenzi:

horyna - @ 17.05.2016

Dle mého skromného názoru, patří tato deska k nejkvalitnějším a neosobitějším pracem, jež tento Liverpoolský "rodinný" podnik doposud vyprodukoval, v neposlední řadě, je teké mou nejoblíbenější. Po dlouhatánské sedmileté přestávce, se kapela s touto nahrávkou, zcela přirozeně posunula kompozičně i zvukově o dlouhé míle vpřed, sice stojí pořád v intencích stylu (ale už vůbec ne tak pevně) a hudebního názoru, sledujíc tutéž linii, leč píše a skládá s daleko větším přehledem, v značně odlehčeném projevu, s mnohem větší rozmanitostí, oduševnělostí a její volnomyšlenkářský nadhled jí najednou dává netušené možnosti. Díky této kolekci písní, i deskám následujícím, můžeme najednou pozorovat tento vzrušující přerod a nestačíme žasnout nad vší tou barevností a jedinečností které nás obklopují s každou zde publikovanou písní. Originalita kompoziční práce, hudební kvality souboru, dosažení toho jedinečného a správného muzikanství, znásobeného vskutku mimořádně senzibilní atmosférou, spolu se zvukovou dokonalostí, dala vzniknout další jedinečné kolekci v historii souboru.

Zasmušilost kytarových tónů úvodní Thin Air nabírá s každou sekundou na obrátkách, jasně čitelná basová linka a hravé bicí se zvučným kytarovým riffem, postupně posouvají skladbu k velkému stupňovitému finále.
Poměrně slušná dramatičnost je cítit v mrazivém klavírním sprintu a Danielově civilním vokálu, probíjející se písní Summernight Horizon- výření bubnů a boční vokály představují zcela novou tvář souboru, v němž má neveselý podtext skladby stále vedoucí místo.
Dreaming Light- jasně definující skladba Anathemy a jejich stylu, ovšem více než na depresivno se tu sází na křehký smutek odděný do slušivého kabátce artově vystavěné kompozice, s mimořádně krásným vokálním partem.
Čtvrtá Everything- jasně dává na odiv další možnosti variabilního skladatelského umu souboru, jasná podpora křehkého Leena vokálu a propukající subtilní atmosféra se pomalu kolem nás začíná rozprostírat.
Jeden ze stěžejních songů se ukrývá pod číslem pět, Angels Walk Among Us- přímo dýchá mystičnem a je opředen nanejvýš tajemnou aurou nepoznaného, voní po dobrodružstvím z hledání a objevování neprozkoumaných cestiček po tolika letech opět kompozičně činného souboru.
Po krátké introdukci Presence- která nemůže nijak zvlášť oslovit, dokud si člověk nepřečte tento mimořádně senzibilní "věčný" žalm:

Člověk se musí smířit se svou vlastní smrtelností.
A skutečně nemůžete pomoci lidem, kteří mají problémy se smrtelností,
pokud máte problémy s vaší vlastní.
Takže to budete muset začít nějak řešit.
Myslel jsem, že jsem měl ve všem jasno, dokud jsem neuviděl tento výňatek z knihy. Jistojistě si budu pamatovat úryvek:
"Život není opakem smrti. Smrt je opakem narození. Život je věčný".
Myslel jsem, že jsou to ta nejvážnější slova, která jsem kdy slyšel a opravdu mě to uklidnilo.
(Cítil jsem, že je to úžasný příběh.)
A to je vše.
Co jiného na to říct?
Heh.
Život je věčný.
Jistěže opakem života není smrt, ale život je věčný.
Neexistuje žádný opak.
Tak, myslím si, že to, co se stane, je
( a není to zuřící nebo pobuřující)
stav čistého vědomí, klidu a ticha?
Jo, to, co hledáme nyní
Hledáme a budeme hledat.
Nyní jsme tomu o krok blíž a víme, že už je to tam.
Je to tam.
A bude to tam.
Celou dobu.
Navěky.

Jen ty můžeš vnitřně léčit
Jen ty můžeš léčit svůj život

(Život je věčný...)

Pokračujeme osobním favoritem desky, jednoho z dalších drahokamů této sbírky. Osmiminutová stopáž písně A Simple Mistake- poskytuje dostatek místa pro vroucně oduševnělé zážitky, přednáší nám je akustická kytara, širé klávesové tóny a ony dvě mimořádně lahodné vokální polohy. V půlce se píseň transformuje do více elektrizující podoby, kde jasný riffový poryv způsobuje silné pohnutky s nervní soustavou jedince, katarze přichází pomalu, o to však citelněji.
Svižný akustický běh probíhající skladbou Get Off, Get Out- prezentuje další novum práce kapely a když se do zpěvu navíc ponoří zvukový mág nahravky, Steven Wilson, je o další spokojenost postaráno. Oddaně atmosférická devátá Universal- pláče ve smyčcových aranžmá v hlubokém zármutku, dokazuje, že patří k nejpesimičtější položce alba. Ezoterický závěr v Hindsight- tiše pluje na basové figuře a "ohlíží se" svými rozprostírajícími se obrazci do svého nitra.

To čekání se opravdu vyplatilo, odteď bude Anathema opět vydávat alba s mnohem menším časovým rozpětím, tak, jako tomu bylo v minulém století, ovšem její status s každým dílem pomalu poroste vzhůru, věřím že nás čekají ještě krásné okamžiky strávené s jejich hudbou.