horyna - @ 17.05.2016 | #

Dle mého skromného názoru, patří tato deska k nejkvalitnějším a neosobitějším pracem, jež tento Liverpoolský "rodinný" podnik doposud vyprodukoval, v neposlední řadě, je teké mou nejoblíbenější. Po dlouhatánské sedmileté přestávce, se kapela s touto nahrávkou, zcela přirozeně posunula kompozičně i zvukově o dlouhé míle vpřed, sice stojí pořád v intencích stylu (ale už vůbec ne tak pevně) a hudebního názoru, sledujíc tutéž linii, leč píše a skládá s daleko větším přehledem, v značně odlehčeném projevu, s mnohem větší rozmanitostí, oduševnělostí a její volnomyšlenkářský nadhled jí najednou dává netušené možnosti. Díky této kolekci písní, i deskám následujícím, můžeme najednou pozorovat tento vzrušující přerod a nestačíme žasnout nad vší tou barevností a jedinečností které nás obklopují s každou zde publikovanou písní. Originalita kompoziční práce, hudební kvality souboru, dosažení toho jedinečného a správného muzikanství, znásobeného vskutku mimořádně senzibilní atmosférou, spolu se zvukovou dokonalostí, dala vzniknout další jedinečné kolekci v historii souboru.

Zasmušilost kytarových tónů úvodní Thin Air nabírá s každou sekundou na obrátkách, jasně čitelná basová linka a hravé bicí se zvučným kytarovým riffem, postupně posouvají skladbu k velkému stupňovitému finále.
Poměrně slušná dramatičnost je cítit v mrazivém klavírním sprintu a Danielově civilním vokálu, probíjející se písní Summernight Horizon- výření bubnů a boční vokály představují zcela novou tvář souboru, v němž má neveselý podtext skladby stále vedoucí místo.
Dreaming Light- jasně definující skladba Anathemy a jejich stylu, ovšem více než na depresivno se tu sází na křehký smutek odděný do slušivého kabátce artově vystavěné kompozice, s mimořádně krásným vokálním partem.
Čtvrtá Everything- jasně dává na odiv další možnosti variabilního skladatelského umu souboru, jasná podpora křehkého Leena vokálu a propukající subtilní atmosféra se pomalu kolem nás začíná rozprostírat.
Jeden ze stěžejních songů se ukrývá pod číslem pět, Angels Walk Among Us- přímo dýchá mystičnem a je opředen nanejvýš tajemnou aurou nepoznaného, voní po dobrodružstvím z hledání a objevování neprozkoumaných cestiček po tolika letech opět kompozičně činného souboru.
Po krátké introdukci Presence- která nemůže nijak zvlášť oslovit, dokud si člověk nepřečte tento mimořádně senzibilní "věčný" žalm:

Člověk se musí smířit se svou vlastní smrtelností.
A skutečně nemůžete pomoci lidem, kteří mají problémy se smrtelností,
pokud máte problémy s vaší vlastní.
Takže to budete muset začít nějak řešit.
Myslel jsem, že jsem měl ve všem jasno, dokud jsem neuviděl tento výňatek z knihy. Jistojistě si budu pamatovat úryvek:
"Život není opakem smrti. Smrt je opakem narození. Život je věčný".
Myslel jsem, že jsou to ta nejvážnější slova, která jsem kdy slyšel a opravdu mě to uklidnilo.
(Cítil jsem, že je to úžasný příběh.)
A to je vše.
Co jiného na to říct?
Heh.
Život je věčný.
Jistěže opakem života není smrt, ale život je věčný.
Neexistuje žádný opak.
Tak, myslím si, že to, co se stane, je
( a není to zuřící nebo pobuřující)
stav čistého vědomí, klidu a ticha?
Jo, to, co hledáme nyní
Hledáme a budeme hledat.
Nyní jsme tomu o krok blíž a víme, že už je to tam.
Je to tam.
A bude to tam.
Celou dobu.
Navěky.

Jen ty můžeš vnitřně léčit
Jen ty můžeš léčit svůj život

(Život je věčný...)

Pokračujeme osobním favoritem desky, jednoho z dalších drahokamů této sbírky. Osmiminutová stopáž písně A Simple Mistake- poskytuje dostatek místa pro vroucně oduševnělé zážitky, přednáší nám je akustická kytara, širé klávesové tóny a ony dvě mimořádně lahodné vokální polohy. V půlce se píseň transformuje do více elektrizující podoby, kde jasný riffový poryv způsobuje silné pohnutky s nervní soustavou jedince, katarze přichází pomalu, o to však citelněji.
Svižný akustický běh probíhající skladbou Get Off, Get Out- prezentuje další novum práce kapely a když se do zpěvu navíc ponoří zvukový mág nahravky, Steven Wilson, je o další spokojenost postaráno. Oddaně atmosférická devátá Universal- pláče ve smyčcových aranžmá v hlubokém zármutku, dokazuje, že patří k nejpesimičtější položce alba. Ezoterický závěr v Hindsight- tiše pluje na basové figuře a "ohlíží se" svými rozprostírajícími se obrazci do svého nitra.

To čekání se opravdu vyplatilo, odteď bude Anathema opět vydávat alba s mnohem menším časovým rozpětím, tak, jako tomu bylo v minulém století, ovšem její status s každým dílem pomalu poroste vzhůru, věřím že nás čekají ještě krásné okamžiky strávené s jejich hudbou.

misa @ 22.03.2020 08:18:16 | #
Od Anathemy mám raděj starší desky. Ty novější si pouštím jen občas. Tento týden je beru jak mě napadne. We’re Here Because We’re Here jsem doteď zařazovala do té slabší poloviny. Po dnešním ránu se mě zdá s těch novějších nejpovedenější. Že by to bylo S.Wilsonem který byl u produkce? Některé pasáže zní jako Porcupine Tree, což mě tam dost baví. Wilson má letos vydat novou desku, po internetu už běhá první skladba. Právě si ji pouštím a moc se mi líbí. Je to jinačí než co doteď udělal, ale hodně aktuální. Doporučuju jestli to ještě neznáte.