Reakce na recenzi:

miguel7 - @ 12.08.2010

Recenze na Blind Guardian budu psát, tak jak jsem je postupně poznával. Nightfall...byla moje druhá deska. Tehdy jsem poslouchal již víc jak měsíc Noc v opeře a stále jsem tam objevoval nové věci. Přišel čas ale poohlédnout se po další. Tehdy to byla výborná koupě...300kč:)
Jestli jsem se do Opery prokousával složitě, tak to u Nightfall platí dvojnásob. Už na první pohled jde vidět, že se tu bude dít něco zváštního. Jde o zpracování knihy Silmarilion, je to koncepční album. Knihu Silmarilion jsem se pokoušel přečíst asi dvakrát, ale pokaždé jsem skončil u 50.strany a vzdával jsem to. Nebavila mne ale přenesení této knihy B.G. do hudby, stojí za to.
Album má 22 písní, z nichž 11 jsou intra v podobě rozmluv skřetů, králů a nebo malých, akustických zpívaných vsuvek. Opravdu skvělé vykreslení atmosféry středozemě mezi jednotlivými skladbami. Úvodní dialogové intro (v pozadí jde slyšet hluk bitvy...je vám povědomý? ano, statečné srdce) zná nazpaměť snad každý fanoušek kapely a zahajují jím své koncerty.
Into the Storm...úvodní vypalovačka, klasičtí B.G. Skladba Nightfall je jedním z největších hitovek na desce...začíná jako balada a celá se nese ve středním tempu, opět se spoustou kudrlinek a výborným, chytlavým refrénem. Koncertní halekačka číslo jedna. Z Minstrel přímo číší středověká krajina a bard sedící u potůčku. Poté se již začíná hodně stmívat a to ve svižnější a našláplejší The Curse of Feanor a pomalé Blood Tears.
Tím asi největším a nejchytlavějším hitem je Mirror Mirror. Svižné, líbivé melodie, lehce zapamatovatelný refrén a krásné kytarové melodie. Je to jízda, klasická "spíďárna" a pak zvolnění se skladbou Noldor.
Time Stands Still je další jasná koncertní pecka...Co se daří B.G., tak to je vystavět sborové refrény tak, že se chytne na jejich koncertě snad každý a strhne celý kotel v jeden skřetí sbor.
Následuje nejpochmurnější část alba a to v mrazivém intru The Dark Elf, posmutnělé Thorn a překrásné baladě The Eldar. Jen Hansi a klavír. Co se týče Hansiho zpěvu, předvádí tu opravdu perfektní výkon a jen v této písni ukáže celou škálu barev svého hlasu. Sama kapela, zvlášť Hansi přiznává, že největším vzorem mu Byli Queen a především Mercury a zde to jde slyšet.
When the Sorrow Sang je rychlejší odlehčení, před závěrečným A Dark Passage, kde zas ukazují, kolik nápadů dokážou vměstnat do jedné písně a pořád to drží hlavu a patu.
Album nemá slabé místo, přenese vás do středozemě již během prvních minut a nepustí vás z ní, dokud nedojede až do konce. Co se týče produkce, tak ta je naprosto dokonalá...Vyjmenujte všechny nástroje které se dají užít v rocku a metalu a najdete je i zde. Je těžké se tím vším prokousat, zvlášť když každá píseň má v sobě tolik melodií a zvratů, ale stojí za to tomu dát ten čas a zezačátku trochu trpělivosti