Reakce na recenzi:

miguel7 - @ 11.08.2010

Blind Guardian byli hned v několika ohledech u mne první. První metalová kapela, které jsem věnoval větší pozornost, první kompletní diskografie, první opravdu pořádný koncertní zážitek (22.8. 2003 Pardubice).
Bylo jaro 2002 a nechával jsem si od známého nahrávat na kazety LP co měl doma. Pokud stopáž LP nepokryla celou jednu stranu kazety, dohrál mi to vždy nějakou zajímavou ochutnávkou. Na jedné kazetě jsem měl tak nahráno British Steel od Judas Priest a po ní následovala jakási středověká balada nahraná z jakéhosi výběru balad (A Past and Future Secret od B.G.). Hned na první poslech jsem té baladě propadl a začal se shánět po celém albu. Bohužel, nikde jsem nesehnal komplet album od známých. Shodou okolností vydávali v témže roce Blind Guardian nové album A Night at the Opera. Risknul jsem a koupil si originální cd za těžce našetřené peníze (ještě jsem ani nepil pivo, takže šetřit se dalo i jako student:)
Musím říct že první poslech ve mne vyvolal zmatky. Dohrála deska a já měl pocit že to byl jen jakýsi shluk symfo-kytar-ječáků a nevstřebal jsem jedinou melodii. O to více mě to lákalo do toho proniknout. Dalo to práci, ale postupem času jsem se začal pomalu prodírat všemi písničkami a začal jsem si broukat i útržky z písní. Kámen úrazu byl v tom, že Blind Guardian neskládají typické songy, kdy se melodie opakují...jen refrény jsou jediné, co se opakuje. V každé písni je tolik nápadů a hlavně melodií, že by to jiným vystačilo na celé album. Každou písní se prolíná kytarová, sólová linka, která jede od začátku do konce. To je ten důvod, co jsem na nich zbožňoval a čím udrželi mou pozornost po tolik let, což se Statovárům, Heloweenům, Manowarům a dalším nepovedlo.
Úodní dvě jsou skoro až speedmetalové skladby, ale se spoustou zvratů a kudrlinkami, jak kytarovými, tak sborovými. Obzvlášť Battlefield je povedená. Zavřete oči a uvidíte spousty trpaslíků, zlobrů a skřetů jak jednohlasně vyzpěvují. Při Under the Ice mi běhala kdysi husina, protože jsem znal text, byl přeložený ve Sparku.
Toto album má pro mne dvě slabší místa a tím jsou Sadly Sings Destiny a Wait For An Answer. Nijak zvlášť zapamatovánihodné melodie. The Maiden And The Minstrel Knight, do té jsem byl poblázněn a nahrával ji snad každé holce na kazetu:) The Soulforged je veselá s krásně vlnicími se kytarovými sóly. Polobalada Age Of False Innocence a rychlá, místy hodně tvrdá a pak zas pompézní Punishment Divine.
A pak je tu závěr. And Then There Was Silence.
O téhle písni bych dokázal mluvit a mluvit jak je úžasná. Znám ji nazpaměť a je jednou z nejlepších věcí, kterou jsem v symfonickém metalu vůbec slyšel, nebo i v metalu? Je to spousta melodií, zvratů, několikrát graduje a pak se zas zvolní do takřka až šepotu a pak opět nářez a milionóvé chóry. Zbožňuji jak je zkomponovaný prostředek mezi prvním a druhým refrénem a ve třetí čtvrtině veselé Lalala...Závěr se pomalu ztrácí a hlasy se pomalu klidní a já měl vždy chuť zapnout znova play..aspoň ještě jednou si vychutnat celou tu čtvrthodinku. Neznám moc písní u kterých bych ztrácel tolik pojem o čase.
Za tohle album Blind Guardian vděčí skupině Queen, nejen názvem alba ale slyším je občas i v nápadech a propracovanosti skladeb. Jako Bohemian Rhapsody je pomyslně rozdělená na tři části, tak i závěrečný gigant epos.
Noc v opeře je do dnes mému srdci nejbližší. Dospíval jsem s ním a bylo první od Blind Guardian a seznámilo mne s úžasnou skupinou...Nemohu jinak než:)