Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 01.05.2014

Necelý rok po vydání debutu spatřil světlo světa druhý studiový počin kapely Spirit, nazvaný The Family That Plays Together. Sestava zůstala nezměněna, Ferguson, California, Locke, Andes a Cassidy desku nahráli v přestávkách mezi koncerty v průběhu roku 1968. Po jazzem silně ovlivněném debutu se kapele nabízelo pokračovat touto cestou, The Family That Plays Together se ale od širších instrumentálních ploch obrací spíše k sevřenějším písňovým tvarům.

Úvodní I Got a Line On You nezapře hitový potenciál. Na rock'n'rollový podklad s výraznou klavírní linkou je naroubován Randyho kytarový part a hlavně vypilované vokální party, navzájem se překrývající a pohánějící skladbu vpřed. Po této zahajovací jízdě přichází zklidnění s pomalejší skladbou It Shall Be. Do rozkládaných klavírních akordů se ozývají klouzavé flétnové tóny a etérický hlas zpěváka Fergusona. Poté ale do tématu vpadne dechová sekce, čímž celek získá jasnější písňovou strukturu. Výrazný basový riff odstartuje třetí skladbu Poor Richard. Opět se zde nachází výrazné vícehlasy, podporované Lockovým pianem a gradující v Randyho utažené kytarové sólo. Psychedelie (přesněji řečeno její rozevlátější americká forma) je z alba cítit na sto honů, asi vůbec nejvýraznějším příkladem je tu píseň Silky Sam. Do zvonivého kytarového podkresu Ferguson vypráví příběh o svobodě, zosobněné tulákem a karbaníkem Samem, refrén zvýrazňují zajímavé melodické modulace a smyčcová sekce. Nechybí ani disharmonická jazzová pasáž - jedna z mála reminiscencí na mnohem jazzovější debut. Křehkou baladu The Drunkard zdobí v její první polovině smyčce a klavír, do druhé poloviny ale kapela opět vpustila experimentálního ducha a vytvořila zde jakési pohádkově-horrorové téma. Zpátky k písničkového útvaru míří skladba Darlin' If - je zde znát velký vliv amerického country a celé to zní trošku jako Grateful Dead o pár let později.

Rockově začíná také druhá strana desky, pochodové bubnování Jacka Cassidyho a Californiova hutná kytara propůjčují skladbě All The Same ten správný švih, bicí si tu navíc střihnou i sólovou vsuvku. V následující kompozici, nazvané příhodně Jewish, kapela vykouzlila variaci na židovskou melodiku, ze které ovšem California plynule přechází do kyselinových sólových pasáží. Klavír hraje první doprovodné housle v hymnické písni Dream Within a Dream, pro skladbu She Smiles naopak Randy použil akustickou kytaru, která v kombinaci s všudypřítomným klavírem a hutnými bicími vytváří razantní hudební formu. Průrazné klavírní tóny, "vyšívající" elektrická kytara a zatěžkané bicí, vážící každý úder, pak tvoří podhoubí pro závěrečnou chameleonovku Aren't You Glad.

Bonusy obsahují tři skladby ze soundtracku k filmu Model Shop. Fog je poměrně působivá instrumentální kulisa, kde se na základní několikatónový sled postupně nabaluje množství nástrojů a melodických linek. V podkladu druhé instrumentálky Mellow Fellow je malinko cítit i jazz, Randyho sólová pasáž s orientálními stupnicovými modulacemi je už ale čistě rocková a stejně tak i Cassidyho další bubenické sólíčko. Třetí skladbou z Model Shopu je hutným kytarovým riffem obdařená Now Or Anywhere což je, ve zkratce řečeno, podařená rocková jízda. Ze zbývajících dvou skladeb se mi zajímavější zdá So Little To Say s hammondkami, osmyčcovaným refrénem a dechovou sekcí podporující Randyho sólování, ale ani Space Chile (ve zkrácené verzi pod názvem Space Child umístěná na čtvrtém LP Twelve Dreams Of D. Sardonicus) nezní zle - má totiž asi nejblíže k experimentům z debutového alba.

Oproti první desce Spirit na The Family That Plays Together víceméně rezignovali na jazzové choutky a svůj výtvor pojali hlavně psychedelicky. Každá skladba má v sobě nějaký zajímavý motiv, než jej ale kapela stihne rozvinout, už je tu další skladba. Hodně (na můj vkus možná až trošku moc) prostoru dostalo Lockovo piano, California tu není až tak klíčovou osobou. Takováto komorní psychedelie mi sice chutná a i pro vývoj kapely jde o důležité dílo, čtyři hvězdičky by ale tentokrát byly moc - zas tolik světoborného se tu neděje. Budou to silné tři hvězdičky, pro vyznavače tvrdých kytarových riffů toto album pravděpodobně nebude to "pravé ořechové". Při ztišení se a pozorném poslechu ale The Family That Plays Together má co nabídnout.