Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 16.08.2014

Úspěšný počin Twelve Dreams Of Dr. Sardonicus se zároveň stal i náhrobním kamenem původní sestavy Spirit (Ferguson, California, Locke, Andes a Cassidy se sice společně sešli ještě počátkem 80. let při nahrávání alba The Thirteenth Dream, vzkřísit zašlou slávu už se ale tehdy nepodařilo). Po odchodu Andese s Fergusonem se California rozhodl soustředit se na nahrávání své sólové desky Kapt. Kopter and the (Fabulous) Twirly Birds, zbylé duo Locke/Cassidy si tedy přizvalo bratry Johna (kytara) s Ala (baskytara, zpěv) Staehelyovy a společně se pustili do nahrávání pátého studiového alba Spirit, nazvaného Feedback.

Příchodem dvou nových členů se výrazně změnilo hudební směřování kapely. Psychedelie a experimenty musely jít stranou, nová tvorba v sobě nese výrazné otisky blues, country a středněproudého rocku. Kytara Johna Staehelyho je pevně zakotvená v rocku a blues, žádné exotické výlety jako za dob Californii se nekonají. Locke ve většině materiálu hraje pouze na piano (hammondy potrápí jen výjimečně), přesto je ale jediným, kdo se pokouší na desku protlačit - třeba v písních Puesta Del Scam či Trancas Fog-Out - nějaké ty progresivnější prvky. Zbytek kapely to ale hodně táhne do hitparád - ve skladbách Chelsea Girl a Earth Shaker dokonce zaznívají dívčí doprovodné vokály a závěrečnou kompozici Witch "ozvláštnil" zoufale neladící sbor. Na desce se ale naštěstí dá najít i nějaký ten poctivý americký bluesrock - například skladby Cadillac Cowboys, Ripe And Ready či Right on Time, místo zbylo i na vybrnkávačku Mellow Morning a Lockovo klavírní představení Darkness.

Celkově album Feedback nevnímám jako nějaký velký propadák, poslouchá se z velké většiny vcelku příjemně. Jenomže takových bluesově-rockových alb vznikalo na přelomu 60. a 70. let dost a dost, kdežto Californiovi Spirit byli jenom jedni. Bude to za tři hvězdičky s upozorněním, že vychvalovaná alba kapely zní úplně, ale úplně jinak.