Reakce na recenzi:

saybye - @ 18.08.2010

Dost mě překvapuje, jak moc příznivé ohlasy na toto album se všude objevují. Při prvním poslechu jsem byl naprosto zklamaný. Comming Home jsem dokonce musel v půlce posunout na další skladbu...
Teď po několikerém přehrání prvotní rozčarování částečně vyprchalo, nicméně pro mě je tato deska suverénně nejslabší v celé diskografii Maidenů.

Pominu-li klasiku z 80. a 90. let a budu-li (abych byl spravedlivý) The Final Fontier srovnávat s novodobou Bruce-érou, tj. Brave New World, Dance Of Death a AMOLAD, musím konstatovat, že postrádám to, co pro mě činí Irony nepřekontelnými. Mám na mysli klasickou kombinaci silných melodií a energické hudby.
Vemte kteroukoliv skladbu z první desky a najdete v ní tolik hudebních nápadů, že by to průměrné kapele vystačilo na celou jednu (docela dobrou) desku.

Na posledních deskách už to není tak jednoznačné, ale pořád se objevují skvosty jako Dance Of Death,
Montségur, The Nomad, Dream Of Mirrors, Blood Brothers, For The Greater Good of God, atd., atd.

Na albu The Final Frontier marně hledám dílko podobného ražení. Věřím, že časem se mi dostane pod kůži. The Alchemist se mi zamlouvá a poslední dvě skladby jsou také hodně zajímavé a určitě v nich ještě leccos objevím. Ale pořád je to málo. Na Iron Maiden setsakramentsky málo!

A ještě poslední poznámka. Od dob Wicker Mana čekám na pořádný otvírák. Wildest Dreams fajn, ale Wicker Man to není. Different World? Ale jo, ale to už byla lepší ta Wildest Dreams...

A teď? Satellite 15. Uznávám, že na IM hodně originální. A má to atmosféru. A zní to dobře. Ale já bych tak moc chtěl zase nějakou Aces High... :)

P.S.: Aby bylo jasno. Jsem fanoušek. A pořád budu. Jen si teď zrovna připadám tak trochu, jako zhrzená milenka.