saybye - @ 18.08.2010 | #

Dost mě překvapuje, jak moc příznivé ohlasy na toto album se všude objevují. Při prvním poslechu jsem byl naprosto zklamaný. Comming Home jsem dokonce musel v půlce posunout na další skladbu...
Teď po několikerém přehrání prvotní rozčarování částečně vyprchalo, nicméně pro mě je tato deska suverénně nejslabší v celé diskografii Maidenů.

Pominu-li klasiku z 80. a 90. let a budu-li (abych byl spravedlivý) The Final Fontier srovnávat s novodobou Bruce-érou, tj. Brave New World, Dance Of Death a AMOLAD, musím konstatovat, že postrádám to, co pro mě činí Irony nepřekontelnými. Mám na mysli klasickou kombinaci silných melodií a energické hudby.
Vemte kteroukoliv skladbu z první desky a najdete v ní tolik hudebních nápadů, že by to průměrné kapele vystačilo na celou jednu (docela dobrou) desku.

Na posledních deskách už to není tak jednoznačné, ale pořád se objevují skvosty jako Dance Of Death,
Montségur, The Nomad, Dream Of Mirrors, Blood Brothers, For The Greater Good of God, atd., atd.

Na albu The Final Frontier marně hledám dílko podobného ražení. Věřím, že časem se mi dostane pod kůži. The Alchemist se mi zamlouvá a poslední dvě skladby jsou také hodně zajímavé a určitě v nich ještě leccos objevím. Ale pořád je to málo. Na Iron Maiden setsakramentsky málo!

A ještě poslední poznámka. Od dob Wicker Mana čekám na pořádný otvírák. Wildest Dreams fajn, ale Wicker Man to není. Different World? Ale jo, ale to už byla lepší ta Wildest Dreams...

A teď? Satellite 15. Uznávám, že na IM hodně originální. A má to atmosféru. A zní to dobře. Ale já bych tak moc chtěl zase nějakou Aces High... :)

P.S.: Aby bylo jasno. Jsem fanoušek. A pořád budu. Jen si teď zrovna připadám tak trochu, jako zhrzená milenka.

Šurda @ 05.09.2010 19:32:06 | #
Tak jsem se chtěl pustit do samostatné recenze, a při četbě tohoto názoru jsem okamžitě zjistil, že se absolutně shoduje s tím mým a že bych se tedy opakoval. Ve svých letech mohu snad směle prohlásit že jsem s Irony vyrůstal, počínaje první deskou, kterou jsem poslouchal na chmelové brigádě v prváku na gymplu. Vždy pro mě budou patřit do zlatého fondu mé diskografie, ale přesto musím tuto poslední nahrávku hodnotit jako zklamání... A to píšu velmi nerad!!! Schází mi na ní již zmíněná melodičnost, alespoň jedna píseň, mezihra či sólíčko, které bych si okamžitě začal pobrukovat... Prostě, po návratu Bruce a Adriana je to dle mého nejslabší deska. Tolik kritizovaná předchozí AMOLAD (s čímž jsem od počátku zásadně nesouhlasil) je minimálně o třídu lepší...