Reakce na recenzi:

luk63 - @ 28.10.2013

Sort Of je povedená prvotina kapely, která sice patřila do okruhu hnutí Rock In Opposition, ale nikdy hudebně nebyla až tak avantgardní (rozuměj nesrozumitelná pro většinovou obec posluchačů), jako např. její nejbližší příbuzní Henry Cow, Art Bears či News From Babel (ve kterých později Dagmar Krause také zpívala). Jak jsem napsal v popisu Slapp Happy, poznávací značkou tohoto písničkářského tria byl především její nezaměnitelný zpěv.

K natočení Sort Of byli přizváni dva členové německých Faust: bubeník Werner Diermaier a saxofonista Gunther Wüsthoff. Výsledkem je mimořádně zajímavé a rozmanité album, na kterém zazní kromě lehce tanečních písní (instrumentálka "Sort Of", úvodní "Just a Conversation" a především "I Got Evil") syrovější rockové kusy (např. "Tutankhamun") či experimentální skladby s hypnoticky se dokola opakujícími motivy nebo s prvky free či improvizace (k nim patří "Mono Plane"). Místo je i pro jemné a pomalejší: "I'm All Alone" a "Blue Flower", která mi připomene The Velvet Underground. To však nejsou všechny odstíny, které na tomto LP nalézám.

Pokud bych měl pro neznalé k někomu Slapp Happy z roku 1972 přirovnat, tak vězte, že v té době se o podobné pojetí populární hudby snažil např. Kevin Ayers. I jeho tvorba je přes svou ´poměrně´ snadnou čitelnost (chcete-li tak popovost) dost těžko uchopitelná a širšímu publiku se nikdy nepodařilo mu přijít na chuť. Asi proto, že tito muzikanti nabízejí vždy více sotisfikovaně namíchaných příchutí, než si ´normální´ smrtelník dokáže užít.