Reakce na recenzi:

luk63 - @ 30.11.2010

Kolekce jedenácti hravých písní (hudebně i textově) spadajících do kategorie avantgardního popu zahraných s lehkostí i umem a přednesených zpěvačkou s nezaměnitelným projevem i barvou hlasu - Dagmar Krause zde bych vzdáleně přirovnal snad jen k pozdější hvězdě Kate Bush. Řada hostujících muzikantů dává prostor pro nápadité a nezvyklé aranže (smyčce, dechy a další nástroje).

Hned úvodní a nejvýraznější Casablanca Moon posluchače vtáhne do poslechu desky svým okouzlujícím tangem. Me and Parvati opět upoutá pozornost krásnou nevtíravou melodií i nádherným zpěvem. To se ale dá napsat i o dalších netradičně pojatých písních: Michaelangelo, Dawn (s dechy jak z Hello Goodbye), Drum či Slow Moon's Rose. No a ty, které jsem nevypsal, jsou na tom podobně :-)

Slapp Happy prostě po svém, netradičně a krásně, pojali tvorbu a prezentaci písniček čerpajíc při tom z různých zdrojů. Dělali to sice trochu jinak, ale s podobným výsledkem (co se týká originality produktu, nikoli z toho plynoucí slávy a bohatství) jako někteří známější umělci 70. let - např. Kevin Ayers, Sparks, Roxy Music a další.