Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 11.06.2011

Bill Bruford, alespoň podle mého subjektivního soudu, patří na britských ostrovech mezi nejlepší bubeníky, kteří nejen po technické stránce, ale i díky vývojovým tendencím a schopnostem reagovat na nové hudební trendy se zařadili mezi univerzálně mimořádně nadané hráče, jež proplouvají žánrově napříč širokým spektrem hudby. Ať už to v jeho případě byli Yes, King Crimson, koncertně u Genesis, Pavlov´s Dog, U.K., King Crimson osmdesátých let nebo ve vlastních projektech Earthwork. Vysoká hráčská úroveň z něj učinila skutečnou hvězdu mistrovské třídy. Nejinak tomu bylo i ve vlastní skupině ve druhé polovině sedmdesátých let s jazzrockovou orientací britského typu....

BEELZEBUB - drolivé rytmy, za doprovodu vibrafonu a vynikající baskytary Jeffa Berlina rozvíjejí první skladbu, kde je popřán prostor klávesám Dave Stewarta a svižným elektrickým tónům kytary Alana Holdswortha, který hraje v přesném rytmickém metru rychlé, ale důkladně spočítané tóny. Brufordova rytmika šlape jako nejjemnější švýcarské hodinky a Stewart v harmonických obrazech překrývá prostor.

BACK TO THE BEGINNING - další skladba má téměř meditativní charakter, dán dlouhými vzdálenými tóny synthesizerů a šumění v prostoru, ale pak už jsou ve hře rytmické běhy, do kterých vstupuje zvláštně zbarvený hlas zpěvačky Annette Peacockové. Z jejího projevu cítíme podmanivou ženskost, ale rovněž smysl pro jazzový timbr. Je to ale jiné uchopení, než jako u amerických zpěvaček, chybí zde drsnost a razance, ale výrazově a čistotou zpěvu je podmanivě krásná... Bublavé synthesizery se propojují s Berlinovou baskytarou a nad nimi krouží Holdsworthovy svižné kytarové eskapády ve velkém stylu suverénního hráče a registrujeme gradaci v hudebním sevření. Instrumentální prostor pro skutečné mistry daného žánru. Basový synthesizer (v dané době hodně módní doplněk skupin tohoto žánru) jako kdyby předl pavouk-křižák…až do závěru.

SEEMS LIKE A LIFETIME AGO (Part One) - v kontemplativním duchu se odvíjí melancholické téma s hlasem Peacockové. Kenny Wheeler vstoupí do skladby procítěným saxofonem a perlení tónů elektrického piana a mlžení synthesizerů přecházejí do další skladby, která je tematicky jejím pokračováním....

SEEMS LIKE A LIFETIME AGO (Part Two) – je to ovšem skladba energičtějšího potenciálu s barevnými tónovými obrazy synthesizerů, ale i rytmickými akcenty baskytary a bicích nástrojů.... přichází šustění činelů a cinkání zvonečků a elektrické piano dotváří background kompozice a Berlinova baskytara rozvíjí dané téma ve vynikající kooperaci s Brufordovou baterií. Kaleidoskopické obrazce rytmických a zvukových proměn vtahuje do kompozice i technicky vynikajícího kytaristu Holdswortha až do závěrečného zklidnění...

SAMPLE AND HOLD - rocková důraznost se střídána vynikající prací rytmiky basů a bicích za aplikace vibrafonu - v zappovském duchu jeho alb z poloviny sedmdesátých let. Stewart kreativně pracuje s klávesovými plochami, ale prostor následně přepouští Berlinovi a Brufordovi. Berlin dělá skutečnost čest svému jménu a ne nadarmo se o něm tehdy hovořilo jako o "nástupci Jacka Bruce". Technicky i modulací tónů byl skutečným mistrem vedle odlišně cítícího Percyho Jonese (Brand X). Rytmické proměny jsou učebnicovým příkladem bezchybného muzikantského kouzlení a vysokého hráčského potenciálu.

FEELS GOOD TO ME - svižné a téměř "písničkové" téma. Klapající rytmické údery a klávesové barvy v pozitivistickém duchu přihrávají optimistickou náladu mňoukavé synthesizery, ale v dalším postupu dochází k přitvrzení a temnější zvukové proměně. Kytarově se zde potkává Alan Holdsworth s hostujícím kytaristou Johnem Goodsallem z Brand X a vrací se základní téma hrané s větším nápřahem než v úvodu a jazzrock se zde spojuje s prvky artrocku.

EITHER END OF AUGUST - další skladba má v sobě mahavishnovské téma stupňované harmonie, ale hudba je více průzračná a proměnlivá, nikoliv agresivně strhující a navíc je zde opět příležitost pro saxofonistu Kennyho Wheelera. Vedle jednotlivých hráčských příspěvků je to právě on, kdo vkládá do kompozice jazzovou strukturu, ale i náladu, čímž do jisté míry vybočuje z celkové koncepce. Muzikantsky přitažlivá záležitost, stejně jako pro citlivě vnímajícího posluchače…

IF YOU CAN´T STAND THE HEAT – klávesové kouzlení, vibrafon v akci a pak přichází skutečný majstrštyk Jeffa Berlina na baskytaru a jeho fretless bass předvede ukázku jedinečného baskytarového umění. Následuje ho Alan Holdsworth ujíždějící v rychlých tónových výměnách, svázanými rytmem neuvěřitelně technicky přesných bubenických eskapád Bruforda. Jedna z nejexponovanějších skladeb na albu v jazzrockovém pojetí…

SPRINGTIME IN SIBERIA – klavírní akordické kadence a nostalgicky znějící saxofon přinášejí atmosféru probouzející se sibiřské přírody z dlouhého zimního spánku. Hudební imprese jsou ale pojaty v pomalejších a méně zřetelných barvách a lze si v nich představit neuvěřitelnou odlehlost a osamělost krajiny od civilizačního ruchu….

ADIOS A LA PASADA (GOODBYE TO THE PAST) – ze „sibiřského jara“ se vypravíme do úplně jiné destinace. Jak prozrazuje už samotný název, bude to do latinskoamerického prostředí… Začátek mám ovšem dumavou atmosféru jazzové kontemplace, když tu pojednou se zdálky přibližuje hudební téma. Stále čitelnější baskytarové party a technicky superpřesné bubenické breaky doprovázejí kytarové sólo a do hry vstupuje recitace Annette Peacockové do instrumentálního tématu. Následně se pohybuje ve střední poloze svého hlasu s podivně šeplavým timbrem. Rytmika předvádí ukázkovou práci mistrů a Holdsworthova kytara nezůstává nijak v pozadí. Rytmické proměny přinášejí změnu a Peacocková se rozezpívává v šíři svého hlasu do rozlehlejší plochy košatějších harmonií, až do závěrečného odeznívání…

Album je ukázkou skvělé Brufordovy autorské a aranžérské práce. Je zcela odlišné od crimsonovského pojetí Frippovy hudby a přináší zajímavý a podnětný obraz hudebně náročného tématu, v té době už těžce válcovaného punkrockovým šílenstvím, které v r. 1977 zavládlo na britských ostrovech a sestřelovalo podobné hudební koncepty jako překonanou minulost…. Já jsem punku nikdy nepodléhal a hledal v hudbě uměleckou kvalitu, dokonalost, ale i emocionalitu a estetické roviny, proto jsem i po letech schopen albu přiznat vysoké hodnocení a dávám plný počet hvězdiček, třebaže Bruford dokázal v příštím roce (podle mínění odborníků) stvořit ještě dokonalejší opus One Of A Kind daného žánru.