Pink Floyd - A Saucerful of Secrets (1968)
Reakce na recenzi:

Opět jsem si musel připomenout tenhle psychedelický kousek a po poslechu jsem opět výrazně tleskal, což jsem po úplně prvním poslechu neudělal. Tenkrát mi to album jen tak prosvištělo ušima a víc nic. Až nedávno jsem se do něj hlouběji ponořil a dorazilo ke mě to, co jsem si téměř dva roky odpíral. Parádní svérázná atmosféra, jakou umí vytvořit snad jen Floydi v psychedelickém období. Těžko se to popisuje, ale je to prostě ono.
Zde se poprvé museli projevit jako skladatelé i ostatní členové kapely, protože Syd Barret už začal všelijak blbnout a... Však víme. Gilmour zatím ještě nepřispěl ani notou, ale to nevadí, protože tady máme Waterse a Wrighta. Roger přispěl skladbami Let There Be More Light se skvělým úvodním rifem, ale myslím, že kratší délka by jí neuškodila. Dále Set The Controls... Tu melodii fakt nelze dostat z hlavy a Corporal Clegg. Ta mě zaujala jasně nejvíc, protože je tak krásně ujetá, svérázná a melodicky nápaditá. Richard Wright přispěl moc krásnou skladbou Remember A Day s moc krásným textem plných vzpomínek na dětství. A potom přispěl pěknou, uklidňující skladbou See-Saw. Pojednává o vztahu mezi bratrem a sestrou. Toto téma je mi velmi blízké.
Syd Barret tu má svou labutí píseň v Pink Floyd - Jugband Blues. Píseň melodicky barretovská. V první minutě zní tak, a ve druhé úplně jinak. Ale je skvělá. "I don't care if the sun don't shine, And I don't care if nothing is mine". To si zpívám dost často.
Titulní palba A Saucerful Of Secrets, tam si vždy poslechnu jen tu nádhernou část s varhanami a sborem. To běsnění před tím moc nemusím. Ale když jsem tu píseň uslyšel na Live At Pompeii z roku 1972, tak to byla opravdová bomba. Tisíckrát lepší verze než na albu. I to běsnění bylo skvělé.
Takže, A Saucerful Of Secrets řadím k těm hodně dobrým albům od Pink Floyd a pochopitelně mezi zásadní desky roku 1968. Tak nádherné 4 hvězdy jsem snad ještě nedával. Hodně mě ale zklamala následující deska Ummagumma. To fakt nevím, co to mělo znamenat. Ale to je jedno. A Saucerful Of Secrets - album, které si kdykoliv a rád pustím.
Hikoki777 @ 10.02.2020 17:01:02 | #
Vlastnil jsem LP, ale pro mě to byl i v pubertě trošku příliš velký úlet, s výjimkou několika skladeb, a hlavně mě vadil celkově až, nechci se nikoho dotknout, amatérsky undergroundovy sound kapely. Jestli někdo přede mnou nazval Dark Side jako popovejsi polohu PF, tak zaplať pánbůh za takový pop. Já tomu říkám progrock v té nejskvelejsi podobě a muzikanti k tomu prostě museli dozrát.