Caine - @ 22.06.2010 | #

O ATM jsem vlastně poprvé až četl v knížce od Nicka Masona. A to už v té době od Floydů znal téměř všechno, skoro nic jiného jsem neposlouchal(a rozhodně to nepovažuju za chybu:-). Tak jsem si ji koupil a naprosto mě dostala. Deska je kompozicí i zněním podle mě dost podobná Meddlu, nejvíce asi tím, že jde o poslední alba Floydů, která nejsou myšlena jako koncepční a ani tak nepůsobí.

S písní Atom Heart Mother byly obrovské problémy ji vůbec nahrát. Občas to vypadává z rytmu a znova se vrací, protože nešlo skloubit sbor s doprovodem přesně podle metronomu. Navíc to bylo nahrané jen na osmistopé mikrofony a to se asi nejvíc podepsalo na zvuku, který taky není zrovna dvakrát kvalitní(zeď už je myslím nahraná na čtyřiadvacítky). Přesto všechno už jen za ni by si deska zasloužila pět hvězdiček, i kdyby všechno ostatní byl naprostý balast a my dobře víme, že není.
Asi bych vypíchnul léto'68 , to je totiž tak něco nádherného, tolik nápadů vměstnaných do pěti minut, které ve výsledku očekávaně neznějí jako guláš zvuků bez hlavy a paty, to je neuvěřitelné.

Pro jednu z nejpovedenějších rockových písní se symfoňákem, pro spoustu hudebních nápadů a pro geniální obal:-) dávám nakonec za 5...

PaloM @ 22.06.2010 18:33:19 | #
Tiež si myslím, že album Meddle je podstatne lepší. Atom Heart Mother bol medzi poslednými originálnymi CD P.Floyd, ktorými som si doplil zbierku, lebo je dobrý. Ešte stále mi zostávajú Ummagumma a Final Cut, ktoré kupovať neplánujem.
Caine, 8-stopové mikrofóny máš zrejme preklep, asi si myslel 8-stopový záznam (magnetofón). "zeď" s malým "z" si zase myslel "The Wall". Prepáč, ak to bude čítať menej znalý fanúšik, nevie, o čom je reč. Je fakt, že zvukovo sú obidva tituly neporovnateľné.