Adam6 - @ 25.12.2017 | #

Tak som sa rozhodol, že teraz na Vianočné sviatky si dôkladne a po dlhšom čase vypočujem týchto hudobných obrov. No a začnem albumom, ktorý sa samotným členom Pink Floyd veľmi nepáči. Atom Heart Mother.

Prvú stranu tvorí vynikajúca, titulná, inštrumentálna skladba. Jedna z najzložitejších od Pink Floyd. Cítiť
z nej ešte vplyv starších albumov, ale na rozdiel od jej predchodcov je o dosť premakanejšia. Má typickú pinkfloydovskú atmosféru, pomalej a rozťahanej skladby,
v tom sú páni naozaj majstri. Je v nej použitý širší rozsah hudobných nástrojov. 24 minút geniality.

Druhú stranu tvoria 3 kratšie a jedna dlhá skladba. A tu sa už dá vyberať medzi lepšími a slabšími. Dosť mi to pripomína album Tarkus od ELP, ktorý vyšiel o rok neskôr. Začnem najsilnejšou skladbou a to je jednoznačne Wrightova „Summer 68“. Spolupráca medzi klavírom a španielkou je jeden z najkrajších momentov albumu. O trošičku slabšia je šialená „Alan´s Psychedelic Breakfast“, ktorá uzatvára album. Je rozdelená do troch častí. V nich na začiatku počujeme ako si nejaký chlapík (predpokladám že Alan) pripravuje raňajky a za tým vždy nejaký hudobný motív. Tie hrané pasáže sú všetky výborné, len s tou prípravou raňajok a následnou konzumáciou si mohol Alan pohnúť. Celkovo však ide o dobrú skladbu. A teraz k tej horšej časti albumu. Áno, páni Waters a Gilmour ma sklamali. Poviem to mierne: menej zlá je Watersova „If“, aj keď doteraz si na ňu ešte neviem zvyknúť. Začiatok je síce zaujímavý, ale vždy ma po čase skladba začne nudiť. No a Gilmourova „Fat Old Sun“:Čo to dopekla je?

Od predošlých dvoch album, predstavuje Atom Heart Mother obrovský krok vpred, čo pánom vydržalo na ďalších 10 rokov, v ktorých nevydali slabý album. No a všetko sa to začalo práve tu. AHM zrejme nie je najlepší album od Pink Floyd, ale od najslabšieho má ďaleko.

jiří schwarz @ 01.01.2018 23:49:50 | #
Ahoj Northmane. Nevím, za posluchače kterého věku mluvíš, že AHM je jejich posledním poslouchatelným albem. Já se s ním seznámil v r 1972, když mi bylo 15. Pamatuju si, jak každé další LP Floydů bylo spojeno s dychtivým očekáváním, a první, které nebylo přijato v mém okolí dobře, byl až Final Cut v r. 1983. Myslím, že do té doby se Floydi stále ještě posouvali dál, byť již nešlo o špici progresu (což Ti, jak chápu, vadí). Pravda, Wall (1979) byl 1. albem, které se mně oposlouchalo a začalo být místy tou pompézností až protivné (ale stále mám některé věci z něj rád). Ale že by se Floydi po r. 1970 nedali poslouchat, to je silný kafe – já to tedy takhle jistě nemám, pro mě i Division Bell (1994) je stále hezké dílko, byť nepřináší žádné nové nápady a dejme tomu „umělecký posun.“

A ještě stran úspěchu a peněz: právě AHM bylo jejich první No. 1 album v Británii (Dark Side tam bylo nejlépe 2., pravda v USA 1. – dle Wikipedie), tak bych řek, že ani na AHM kluci floydovský neprodělali :-). Přeju jim to. Podobně jako viteslaf se nedomnívám, že by PF prvoplánově mysleli na líbivost a prodejnost (to až Waters udělal z Wall trochu komerční věc – m.j. včera na ČT Art dávali ten film). Spíš bych připustil, že jako mnoho jiných kapel byli pod tlakem nahrávacích smluv a byli nuceni cosi vyplodit, i když nápady i chuť chyběly (Final Cut).