Pink Floyd - Atom Heart Mother (1970)

Reakce na recenzi:

northman - 5 stars @ 07.02.2020 | #

Pink Floyd jsem poznal díky hudebnímu tisku a kamarádům, na počátku sedmdesátých let jsem je hodně obdivoval. Obdiv postupně slábl s deskami Wish You Were Here, Animals a The Wall to byl hřebík do rakve mého obdivu k této kapele, desky vydané po The Wall neznám a nikdy jsem je neslyšel. Ve své sbírce končím albem Dark Side Of The Moon. Atom Heart Mother byla mezi hudbymilovnou mládeží velmi obdivovanou deskou. Na téhle desce se snad nejvíce projevuje rozpor mezi rockovými suitami a písničkami, který skupinu provázel na počátečních deskách.

Úvodní suita symfonie, podle toho, jak tomu chceme říkat začíná nastartováním motoru, po vydání nebylo desky, kde by nevrčely motorky, štěkali psi a podobně. Atom Heart Mother je prolnutí nádherné melodie, smyčcového orchestru, rockové skupiny a konkrétních zvuků. Zajímavě působí hodně zkreslená věta „silence in the studio“ v nejvypjatější části skladby. Druhá strana desky je jako druhý pól, tři melodické písně v čele s If, tuhle píseň dodnes miluji. Závěr desky je snídaně jakéhosi Alana pospojovaná melodickými motivy. Na téhle desce mám rád i to, že je to skupinová práce, a ne sólové album, nikdo tady nevyčnívá a všichni pracují pro celek. Od The Wall zní všechny desky jako sólová alba hlavních protagonistů Rogera Waterse a potom Davida Gilmoura. Na desce se mi líbí i obal s fotografií pasoucích se krav na loukách kolem Cambridge.

Když se řekne Pink Floyd, tak mně se vybaví první čtyři desky, a když mám tuhle desku hodnotit tak pět hvězdiček.

 

Voytus @ 08.02.2020 08:41:28 | #
Floydy beru od začátku až do konce - tím myslím The Division Bell, rozumíme? Už jen proto, že má cesta k nim byla klikatá a strastiplná. Byla to zřejmě první skupina, u níž jsem si cíleně začal shánět informace. Musel jsem, jejich příběh je od tvorby neoddělitelný. Téměř to zavání srovnáním se skladateli klasické hudby - o některých dílech se nejprve musíte něco dozvědět, abyste jim přišli na kloub. A tím nemyslím, abyste věděli, co a proč se vám má líbit. To ne, to je úplně jiná věc. Prostě to pomůže osvětlit, co všechno vedlo k tomu, proč tvořili zrovna to, co tvořili.

Jako první věci jsem od nich měl nahrané na kazetě některé písně z Dark Side of the Moon - ale nevěděl jsem, že to jsou Pink Floyd. Pak se od nich zbláznil kámoš, páč měl od otci sbírku vinylů dovezených z Německa. Já v tom pořád nic neslyšel, ale zkoušel jsem to - proč je na The Wall třikrát ta samá písnička? Co ten otravnej dětskej sbor? Proč je to všechno tak utahaný? Ty vole, dyť je ten zpěv falešnej! Vážně chcem poslouchat i tu druhou desku? To je nudáááááá! Pusť Nazarethy nebo Párply... atd). No, ale něco mě nahlodalo, a tak jsem si v knihovně půjčil Dark Side of the Moon a The Final Cut (hele, nevěděl jsem nic, jen to, že je Dark Side jedno z nejslavnějších alb všech dob. No a Final Cut tam prostě byl, tak jsem ho vzal taky). A najednou se ukázalo, co že za songy jsem to znal z té kazety a byl jsem lapen - dokonce i tím Final Cut, to bylo LP a já tenkrát poslouchal doma na sluchátkách - a po stránce zvukové se tady fakt vyřádili.

Pak sehnal kámoš jakousi interaktivní biografii - internet byl v ČR stále v plenkách a mp3 byla novota, která mi umožnila maximálně stáčet si songy na kazety, protože my doma počítač neměli (což už jsem dělal s LP a CD, takže žádná změna - vlastně, chyběly booklety a kredity - na tohle jsem měl vždycky dobrou paměť, takže sestavy kapel a přehled o dalších lidech kolem jsem si začal vytvářet hodně brzy a snadno - to byste netušili, z kolika alb na mě koukalo jméno Roger Glover - ok, souvislost s Floydy žádná). No ale tak jsem se i začetl a dostal se k Piperovi, zjistil o Sydu Barrettovi (v těch patnácti mě jeho příběh hrozně zdrtil, celou knihu Odyssea Pink Floyd jsem doufal, že se "vyléčil" a vrátil se k hudbě) - a pak už to šlo samo. Piper je svým způsobem nedostižný, ale na jejich hledačském období je něco strašně dobrodružného - soundtracky, žánrová rozháranost, snaha i potřeba zkoušet všechno možné, viz i tohle album.

dolycentrum: The Waal je údajně jakási obskurní verze v Holandštině.


Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0127 s.