Angels, The / Face to Face (1978)

Tohle album by bylo fenomenální, kdyby šlo o debut a obsahovalo by i nesmrtelnou vypalovačku "Am I Ever Gonna See Your Face Again" z prvního eponymního alba. Existuje ovšem mezinárodní verze Face to Face z roku 1980, kde tahle pecka nechybí. Jenže tam jsou zařazeny i skladby z následného alba No Exit, o které by byla věčná škoda přijít v jeho původní podobě. Takže nemohu říct, že bych Face to Face ať už v internacionální nebo v této původní verzi úplně adoroval. Na druhou stranu mu nemohu neudělit maximální hodnocení, protože skladeb, které mým uším zní jako naprosto vynikající nebo alespoň velice dobré, je více než polovina z celkového množství. Kdyby zbývající položky na desce byly špatné, podprůměrné nebo jen průměrné, udělil bych s klidem čtyři hvězdičky. O kvalitě celku však u mě rozhodují vždycky ty nejlepší jeho části. A ty jsou zde excelentní.
Tentokrát záměrně začnu těmi nejhoršími položkami, které ve skutećnosti, jak už jsem naznačil, nejsou vůbec špatné. Postupně se pak budu propracovávat až nahoru, k těm úplně nejlepším kouskům.

Vezmu-li to tedy z toho horšího konce, pak jako první musím jmenovat skladbu "Live It Up". Vážně nemám rád, když je regulérní součástí studiového alba živá nahrávka. Kdyby byla umístěna někde na konci jako bonus, dejme tomu. Ale tahle věc nás čeká přesně v polovině – ještě přesněji v úvodu druhé strany LP. A já se ptám: Proč?
Určitě to není špatná koncertní nahrávka, ale i tak z ní mám pocit nepatřičnosti, nadbytečnosti a hlavně nekonzistentnosti v rámci celku. Osobně bych ji klidně nahradil onou výše zmíněnou peckou z debutu a tím pádem bych první album, které sice není špatné, ale je prostě někde jinde, nemusel vůbec vytahovat z poličky. (Dobrá, minimálně kvůli hospodské halekačce "You're a Lady Now" bych to nakonec stejně občas udělal.)
A tím bychom měli pro mě osobně nejspornější položku desky za sebou a pojďme dál.

Takže teď stojíme před otázkou: Co je druhá nejhorší věc na téhle desce?
Všechno ostatní je tu totiž víc než dobré! Proto budu jmenovat hned tři kousky z nichž minimálně dva patří k naprostým klasikám v repertoáru The Angels.
Chronologicky jsou to tyto skladby: "Straightjacket", "Love Takes Care" a "Be with You".
Jasně, "Straightjacket" je výborný kousek, jen mi prostě moc nesedí jako otvírák. Osobně bych ho zařadil přesně na opačný konec tracklistu, protože jako finále by dle mého fungoval daleko líp. Jinak mu ovšem není moc co vytknout. A i když mě nebere až tak jako některé jiné zdejší písničky, pořád je to skvělá záležitost.
"Love Takes Care" je určitě fajn melodičtější, ale pořád dost přímočarý, hard rockový kousek, sverázně oscilující mezi rozverností a zadumaností. Na nějakou prestižní kompilaci bych ho nejspíš nevybral, ale to je tak asi jediná výtka, kterou můžu k této skladbě mít.
A pak tu máme "Be with You". Což je bezesporu další velká klasika, kterou The Angels později nahráli ještě několikrát. Já mám nejradši verzi, o níž se domnívám, že by mohla pocházet z B-strany singlu We Gotta Get Out of This Place z roku 1986. Jen mě trochu mate, že se u něj o 13 sekund rozchází délka uvedená na nálepce SP, zveřejněné na Discogs. Takže jistý si úplně nejsem. Každopádně na Face to Face máme první oficiálni podobu této lehce dojemné a zároveň velmi chytlavé písně, která se mezi "nejhorší" položky alba dostala jen proto, že v porovnání s tou mojí oblíbenou verzí přece jen ještě není až tak promakaná.

Tím bychom probrali ten relativně „slabší“ materiál a teď už nám zbývají jen samé delikatesy.
A jak se tak propracovávám směrem vzhůru, další příčku u mě obsazuje "Marseilles", jedna z vůbec nejoblíbenějších věcí v andělském repertoáru. Neobejde se bez ní jediný koncert a snad žádná kompilace téhle party. Je to velmi dobrá, těžce rifová, až heavy metalová skladba (tím mám na mysli metal, jak byl chápán na přelomu 70. a 80. let, aby si někdo náhodou nepředstavil něco jako Slipknot nebo Panteru). Tenhle kousek nepochybně disponuje jistou hypnotickou působivostí, pro mě osobně je ale na Face to Face nejlepším z nejslabších. Což pořád neznamená, že by to nebyl skvostný nářez. To jen aby bylo jasno.
O jeden stupínek výše se u mě umístila naprosto specifická skoro-balada "Outcast". Ta by určitě slušela nějaké ambicioznější intelektuálské kapele z punkových nebo novovlných klubů oněch časů. Jinými slovy, je to výborná, avšak fanoušky a kritiky (nebo alespoň editory různých kompilací The Angels určitě) dosti opomíjená věc. Zda právem či neprávem, to už posuďte sami. Mně se každopádně líbí hodně.

A nyní už stoupáme do výšin nejzávratnějších.
Zbývají totiž čtyři fantastické rychlé pecky, které dle mého názoru definují The Angels na jejich kvalitativním a tvůrčím vrcholu. Chronologicky jsou to tyto skladby: "After the Rain", "Take a Long Line", "I Ain't the One" a "Comin' Down".
Heavy metal, punk a klasický rock se na nich mísí zcela přirozeně a přitom naprosto svébytně. Nabroušené kytarové rify bratří Brewsterových a Neesonův punkový zpěv přinášejí neodolatelnou výbušnou směsici, které nelze odolat. Chytlavostí se nešetří v refrénech ani ve verzích, rytmus je strhující a sóla melodická. Dokonalost.
Těžko říct, která z těchhle pecek je nejlepší.
Je to snad orwellovská punkovina "Comin' Down" s narážkami na Velkého bratra? Totálně chytlavá "After the Rain"? Případně ikonický nářez "Take a Long Line", vyšperkovaný parádně řezavým rifováním a refrénem, který chytí a nepustí? Nebo snad další zběsile rifující punk rock "I Ain't the One"?
Svoje pořadí jsem nakonec dohromady dal (viz Rekapitulace), i když u skladeb na prvních třech místech je to opravdu jen velmi těsné.
Jediné, co zbývá, je zeptat se, jak tohle a další alba této skvělé kapely vidíte / slyšíte vy.

Rekapitulace
Tady jsou všechny skladby z Face to Face (1978), jednoho ze tří nejslavnějších počinů The Angels, seřazené mnou od relativně nejslabší až po subjektivně nejlepší. Vše je doplněno hodnocením každé z nich:

10.  Live It Up  (6/10)
9.   Be with You  (7/10)
8.   Love Takes Care  (8/10)
7.   Straightjacket  (8/10)
6.   Marseilles  (8/10)
5.   Outcast  (9/10)
4.   I Ain't the One  (9/10)
3.   Comin' Down  (10/10)
2.   After the Rain  (10/10)
1.    Take a Long Line  (10/10)

Příště: The Angels - No Exit (1979).

» ostatní recenze alba Angels, The - Face to Face
» popis a diskografie skupiny Angels, The