Ten Years Later / Rocket fuel (1978)

Od Ten Years After mám doma tuhle krabici. Je v ní skoro všechno, ovšem ne úplně všechno. Chybí např. výběrovka Alvin Lee and Company z roku 1972 s pěknými raritami nebo živák Recorded Live, vydaný o rok později. Jinými slovy, budu muset ještě něco málo přikoupit, abych byl s kompletováním téhle party úplně spokojen.
A pak jsou tu samozřejmě dvě desky z konce 70. let, vydané pod názvem Ten Years Later: Rocket Fuel a napůl koncertní, napůl studiová Ride On.
Líbí se mi obě a ta první obzvlášť. Oproti tvorbě TYA obsahují minimum kláves, což mi vyhovuje a mít lepší produkci, byly by to skoro bomby.
Pojďme se tedy nyní krátce podívat na zoubek prvnímu albu Ten Years Later z roku 1978.
A vezmeme to pěkně skladbu po skladbě.

Rocket Fuel – Řádně zatěžkaný mississippi blues-rock šlape přesně tak jak má. Ten rif je skvostný. Produkce je bohužel trochu odfláklá a zvukový efekt, který se do toho občas prolne, si Alvin mohl taky odpustit. Být to trochu víc ošetřené a mít to promakanější aranžmá, je to klasika. I tak ale dost dobrý.
Gonna Turn You On – Opět je jediným problémem zvuk. Skladbě jako takové nelze nic vytknout. Je to parádní hard rock s bluesovými kořeny.
Friday the 13th – Nejlepší píseň desky. Za mě bez diskuze. Chytlavý, pomalý, melodický hard rock jižanského typu s hodně výrazným hlavním tvrdým rifem. Věc, která mě chytla na první poslech a už nikdy nepustila.
Somebody Callin' Me – Poprvé tu máme funky elementy, kterým se Alvin na svých předchozích sólových albech, pokud si dobře pamatuju, oddává až trochu moc nezřízeně. Taky zde znějí poprvé na albu i klávesy. A ty sedmdesátkové, najazzlé, jsou pro mě bohužel obzvlášť iritující. Jedna taková skladba za čas ale nevadí. Konkrétně tahle se naštěstí někdy za půlkou zlomí do velmi příjemného bluesového preludování, které prakticky všechno zachraňuje. Tato část skladby je bezchybná.
Ain't Nothin' Shakin' – Nepříliš výrazná věc. První, bez které bych se obešel. Plus strašlivé sedmdesátkové efekty.
Alvin's Blue Thing – Krátké bluesové něco, co je sice hodně fajn, ale je to tak krátké, že to spíš považuju za intro k následující skladbě.
Baby Don't You Cry – Svižná southern rocková záležitost s chytlavým refrénem rozhodně navozuje dobrý pocit. Zní to trochu jako Molly Hatchet a podobné jižanské party z té doby.
The Devil's Screaming – Zlověstně sugestivní blues / hard rocková kompozice na závěr. Trvá to skoro deset minut a po většinu času je to dost dobré. Tentokrát včetně efektů, zdárně hrajících na horrorovou strunu.

Rocket Fuel je album, u něhož možná záleží na tom, jak jste při jeho poslechu zrovna naladěni. Alespoň mně při prvním naposlouchávání sedlo skvěle. Teď, po delší přestávce, jsem už kritičtější. Hlavně co se týče zvuku. V podstatě bych své dojmy z něj shrnul za použití stejné myšlenky, která mě napadla při poslechu titulní skladby: Být to trochu lépe produkčně ošetřené, mít to promakanější aranžmá a aspoň jeden velký hit navrch (nic takového tu bohužel nenajdete), je to klasika.

Resumé: Líbí se mi to více než některá alba Ten Years After a doplnění této desky do své sbírky považuju za povinnost. Hlavní zásluhu má na tom především pecka "Friday the 13th", kterou osobně řadím k tomu nejlepšímu, co jsem od Alvina a spol kdy slyšel. A jelikož ten zbytek taky není k zahození, není co řešit. 
A když už to budu objednávat, určitě od Ten Years Later přiberu i následující album. To je sice o poznání méně výrazné, ale stydět se za něj Alvin rozhodně nemusí.

» ostatní recenze alba Ten Years Later - Rocket fuel
» popis a diskografie skupiny Ten Years Later