Bad Company - Rough Diamonds (1982)

Píše se rok 1982 a většina hard rockových mohykánů předchozího desetiletí jen paběrkuje, koketuje s popem a ti nejslabší dokonce pokukují po škatulce s nápisem disco. Nejsou takoví ovšem všichni - ti, co si vždy vystačili ve "čtyřech", se s gigantickým nadhledem mohou na všechny patolízaly dívat (zatím ještě) spatra. Však ono na ně také dojde - jak dá Paul Rodgers kapele vale (a že to dlouho trvat nebude), pozbude skupina velkou část své aury. Bad Company jsou ale na tomto albu ještě vitální, silní a tváří se neporazitelně.

Myslím, že kompozičně pánové dozráli do stádia maximální vyspělosti a akademické nadýchanosti. To, s jakou elegancí a grácií se naše čtveřice dokáže pohybovat ve westernově easy melodii v Nuthin' on the TV, v na bluesových základech postavené Painted Face, nebo jak předkládá vyloženě ležérní nadýchané motivy během Kickdown a za pár minut si střihne rokec s žesťovou účastí, piánem a melodií alá Elvis Presley v šestce Ballad of the Band, je dráždivě obdivuhodné. V Cross Country Boy rezonuje opět westernová příchuť, swingový rytmus za podpory harmoniky a Collinsova sága. Ke konci deska ulítává na funky a tohle dráždivé aroma ji sluší víc, než cokoli před tím. A to jsem záměrně nevysekl poklonu prvním písním alba, jasným koncertním tutovkám a hitům této barevně dotažené desky, která je v mých očích dokonale dokonalá.

Předsudky stranou, jistě - první alba jsou mimořádná, ale ta rodgersovská pozdní... poslechněte a možná budete sami překvapeni.
reagovat

Jarda P @ 28.03.2017 11:05:47
Tuto desku jsem v době vznikl přehlížel a na chuť jsem jí přišel až teprve nedávno díky zdejší recenzi. Jak píše Horyna, s prvníma dvěma se to srovnávat nedá, ale poslouchá se výborně (ostatně jako všechno s Rodgersem).

EasyRocker @ 28.03.2017 15:50:03
Jsem rád, že jste té poslední etapě BC s Rodgersem přišli na chuť, má ohromné kouzlo...

Zatímco v tvorbě Bad Company považuju ze trochu slabší desku Burnin´ Sky, i když na ní mám pár oblíbených kousků, naopak poslední dvě desky Desolation Angels a Rough Diamonds mi svou uvolněností a lehkostí sedla hned na první poslech. První z nich jsem už kdysi hodnotil, takže pojďme na Démanty...

Nádherně aranžované zvonivé kytarové tóny a lehkonohé melodické klenby Ralphsovy kytary otevírají hned první skvost Electricland. V těchto vzdušných, úžasně klenutých kusech (podobně jako dávnější Runnin´ with the Pack nebo podobné skladby) přesně Paul Rodgers ukazuje, jak ohromným talentem byl obdařen. Jeho elasticky krásný zpěv jen zlehka našlapuje, aby vás potom pořádně přežehlil, ale nikdy z toho nemám pocity nepříjemné. Nekonfliktní nádherný úvod, kde pak Ralphs zapojil i čistá, opojně znějící sóla.
Untie the Knot je od počátku hit, je zde ve stavbě a rytmu funkový vliv a je tomu přizpůsobena i krásně lehká rytmika, hlavně krásně plující bicí. Melodicky nabitou skladbu se silovým refrénem pěkně okořenilo i živelné piano, je tu spousta fint, které člověk odhaluje až po čase. I v Nuthin´ on the TV nám od počátku sympaticky poskakují klavírní tóny, až silný, Rodgersem krásně tažený refrén nám jen zlehka přivádí na scénu kytary. Podíl piana je tady ale zásadní a stejně jako předchozí je to podle mě jasné plus. Na konci se pak Mick Ralphs konečně odváže a pustí do prostoru několik procítěných sól. Je tu atmosféra, kterou tak miluju - uvolnění, žhavá jízda americkým západem, za ten proamerický střih byli BC dost kritizováni, já ho spíš vyhledávám :-) Bum bác, je tu Ralphsova ostře sólující kytara s Burrellovými basovými bublinami a další melodická jízda Painted Face. Paul si tu vyhrává s každým tónem ve slokách i refrénu, opět důrazném a naléhavém, a pro to má nejlepší hlasové předpoklady. Opět tu máme v pozadí i pianko. Ačkoli Kickdown je v podstatě stejně stavěna na hraně uvolnění a rockového důrazu, opět mě pánové dokázali překvapit a potěšit tunou krásných melodických linek. Dvě krásně se proplétající kytary (na albu ji obsluhuje i Paul) a opět lehký klavírní opar. A je tu příjemné oživení rockové oživení v podobě Ballad of the Band - to je prd balada, ale rock´n´roll padesátek ve strhující podobě této čtveřice. Milovat, nebo nenávidět, já ale dávám palec nahoru, protože to prostě musí vzbudit i mrtvolu. Skladba dobové příchuti, za kterou mohli být BC peskováni kritikou a fandy, je určitě Cross Country Boy. Ani tahle věc s funkovým vlivem mě ale nenudí, ani nevadí, je dokonce vkusně a dobře oživena harmonikou. Máme tu opět pianko, ale i výživné kytarové sólo, za mě spokojenost! Old Mexico - atmosférický, příjemný, křehký začátek, pak Paulův ospalý zpěv, který dává skladbě až lehký folkový odér. Tady i budu rozumět tomu, že tohle někomu nesedne, je v tom určitá hudební westernová nadsázka a záleží na vkusu každého z nás. Downhill Ryder má skočně rockový začátek, opět s až lehce funkovým ovlivněním s výraznou basou a vzdušná atmosféra refrénu jako protiklad. Krásné, Rodgersem ještě mnohem více našponované hlasové provedení je kouzelné. Podobně si počíná i Racetrack - bytelný funkrockový úvod a úžasně procítěný refrén s Paulovým neodolatelným protahováním tónů. Tady se ale nálada v půli zlomí a skladba má pak nádherně vyšponovaný melodický atmosférický závěr s tím hlavním pokladem - úžasným Paulem nade vším. Melodická linka se zvonivými kytarami a mrazivě krásnými sóly, směřující do fade-outu, je neskutečná a vždy mě doslova svou silou přiková k podlaze. Mistrovský závěr nejen alba, ale bohužel i hudební dráhy BC...

Tahle podceněná, nebo i zapomenutá deska je u mě mezi čtyři a plným kotlem, protože démantů je na ní požehnaně, úvod a závěr je zkrátka skvostný. Protože je ale tato parta mou srdcovkou, zaokrouhluji na plný počet. Po jejím přehrání se mi totiž na tváři vykouzlí vždy ten stejně spokojený úsměv...
reagovat

alienshore @ 23.06.2016 17:10:38
ja začiatky Bad Company veľmi neobľubujem, je to pre mňa nuda ..., avšak (!!!) sú tu dva albumy ktoré patria medzi absolútnu špičku hard-rockovej hudby a sú nimi Desolation Angels a Rough Diamonds, to sú vrcholy tvorby Bad Company, to anglické a americké je tak krásne podložené aranžmánmi, rovnako aj geniálnymi melódiami, hýri to farbami, uvoľnenosťou a menej ortodoxným pohľadom než kedysi, dík za recku na dielo ktoré hodnotím aj ja rovnako :-) ...

EasyRocker @ 23.06.2016 17:17:42
alienshore: :-) tak to je paráda, že tady mají ta dvě alba svoje fanoušky, jsou zkrátka jiná, taková lehčí, ale podle mě vůbec ne na úkor kvality :) Rodgers je prostě pořád stejně skvělý. Abych byl objektivní, za pět mám ještě debut, ten se mi líbí. Ostatní by asi dostaly za 4, Burnin´ Sky za 3.

Semy @ 24.06.2016 17:48:44
Totální nuda, která nestojí za nic, zeptejte se Rodgerse. 1,5 bodu.

EasyRocker @ 25.06.2016 07:22:11
Dvě za Electricland a Racetrack... prosííííím

horyna @ 27.06.2016 11:40:22
Tolika chváli mi nedalo abych si desku přes net nepustil a konstatuji, znát to léta miluji to také, dnes mne to úplně nedostalo, musel by ch to hrnout a nejspíš by se zadařilo, pořád mi to něco připomíná, ale co, zvukově krapet Parsona z oněch let a....Příjemné, ale zatím ne důležité.