Makovský, Miloš - Neopak (2011)

Řekne-li se v Brně Makovský, je s tímto jménem spojena osobnost známého sochaře, ale také hudebníka, skladatele a hudebního režiséra. Oba jsou integrováni nejen jmény, ale také s Vysočinou, působností v brněnském prostředí a v kumštu – třebaže ten první se věnoval výtvarné disciplíně a ten druhý – hudbě…
Nyní FT Records vydává pod názvem Neopak jeho sólové album, obsahující 13 nových skladeb, jehož instrumentální a zvukovou podobu po oldfieldovském způsobu natočil sám.
Album vznikalo postupně v letech 2009 až 2011 a pečlivost a uvážlivost s Makovského pověstným perfekcionalismem je na něm výrazně znát…
Nemáme co dělat s klasickým rockovým produktem, ale s vynalézavým opusem, v němž se snoubí jedinečné kytarové techniky, filigránská práce se zvukem a proporcionálním vrstvením harmonií a melodické linky. Pro milovníky podrobností je třeba uvést, že rytmická složka – baskytarové party a bicí nástroje byly autorem pořízeny elektronickou cestou, ale na rozdíl od jiných podobných záměrů, se zde podařilo zachovat čistý a přirozený zvuk, který nezavání nějakou chladnou elektronickou chemií, jenž by handicapoval celý projekt svou nepřirozeností. Makovský se vždycky zajímal o hru skutečných kytarových velmistrů a tak třebaže zde tu a tam vypozorujete inspirace od Joe Satrianiho, Steve Vaie, Stanleyho Jordana, Jeffa Becka, Al DiMeoly nebo o Roberta Frippa, přesto si jeho autorský potenciál vytvořil výrazný dostatek prostoru pro osobitý rukopis.
Domnívám se, že v současném světě elektrické kytary na domácí české scéně nenajde Makovský adekvátní konkurenci v uchopení kytarové hry, aplikaci jednotlivých technik a celkovém pojetí. Jeho flažolety, mute pick, hammeringová technika hry a kombinované techniky, stejně jako práce s vibrační pákou se mi chce nazvat famózními a album Neopak nás o tom příkladně přesvědčuje. Ze třinácti skladeb s poetickými názvy lze těžko hledat nějaké klíčové momenty. Kompozice jsou vzácně vyrovnané jak po stránce skladatelské, instrumentální, aranžérské, tak i zvukové a přitáhnou pozornost nejen hudebníků, ale i skutečných znalců náročnějších hudebních forem.
Makovského hudba se nepodbízí a řídí se vlastními zákony a je vytvářena niternou snahou propojit hudební nástroj s lidskou duší…
Vzhledem k hudební formě a pojetí se vzdávám nějaké niternější analýzy jednotlivých skladeb....
Albu pro jeho výjimečnost a nezařaditelnost udělaji
plný počet hvězdiček.

reagovat