Megadeth - So Far, So Good... So What! (1988)

16.10.2015 EasyRocker | #

Po předchozím albu Peace Sells..., které osobně řadím k tomu nejlepšímu, co ze sebe Mustaineova parta vydala, se za dva roky kapela schází, tentokrát ve zcela nové sestavě a zmítaná drogami a alkoholem, k nahrávání třetí desky. Na obalu se v duchu obav doznívající studené války značí další politicky závažný, vojenský námět.

Už úvodní vybroušené a melodické intro Inte the Lungs of Hell značí, že ani s novými mouzikanty neztratila kapela nic ze své technické dovednosti, spíše právě naopak - Mustaine tady sype z rukávu velké množství nápadů jakoby nic. Set the World Afire začíná po krátkém intru hlasitým riffovým nástupem - hned na začátku slyšíme asi žánrově nejčistší pasáž na jinak technicky velmi vybroušené desce a když se dá na marš smrti celá kapela, zdá se nezastavitelná, v závěru se jako ortel připojuje i Mustaineův mluvozpěv... Ani mladý Jeff Young se v sólech vedle frontmana neztrácí, jsou propracovaná a tradičně melodicky vrstvená. Sympatická je thrashová verze punkové klasiky Anarchy in the UK od Sex Pistols - Mustaine se tady může pořádně odvázat a odhalit jeden z několika zásadních hudebních kořenů thrash metalu. Jen k tomu přidali více sólové melodie a vytříbenosti. Palec nahoru! To Mary Jane je věc už z úplně opačného soudku - až klasicky inspirovaná kytarová melodická hra a osudově dramaticky laděné celkové vyznění a přitom motivy, ze kterých ihned poznáte, kdo je jejich autorem. Ten přidává až civilní mluvozpěv a rodí se skutečně krásná záležitost, určitě jeden z vrcholů alba. Vypalovačka 502 má jednoduchý thrashový základ, kde se na přímočarý motiv opět vkusně nabalují melodická sóla a ornamenty. Další kousek, který si určitě užijí hlavně technicky náročnější posluchači, ozvou se samply zvuků uličního chaosu, houkaček... skladba má ale řád. Dalším z vrcholů nejen tohoto alba je zadumaná a těžká In My Darkest Hour, osobní pocta zesnulému basákovi Metallicy, Cliffu Burtonovi. Nádherný melodicky stupňovaný úvod s výraznou, neošizenou basou a krásné všudypřítomné melodické ornamenty ukazují, že na téhle osobní záležitosti si dal Mustaine zvlášť záležet, vše ještě stupňuje dramatickým přednesem. Krásná věc a dodnes vděčný kus i na koncertech. Vše graduje až k agónii... Liar je další skladbou z kategorie rychlopalných, neztratila by se ani na debutu, melodický motiv jen tak z hlavy nevyženete, stejně jako zběsile do sebe zapadající záseky kytar. Plivanec do tváře, který končí stejně rychle, jak začal. Velmi důstojným technickým rozloučením s albem je Hook in Mouth - precizní nástup v podobě basy a bicích, přidává se Mustaine se svým ocelově chladným hlasem a pak se rozjede celý tento apokalyptický stroj. Skladba propracovaná skutečně do detailu, neustálé změny temp a atmosféry, tu a tam mi to přípomíná další výjimečné thrashery, švýcarské Coroner. Přes výrazně deklamovaný refrén se skladba dovalí ke stejně překvapivě utnutému závěru - a je konec.

Nedá se říci, že by z hlediska instrumentálního bylo So Far... nějak horší než jeho předchůdce - naopak, technický pokrok byl u Megadeth vždy na prvním místě. Spíše mi tady chybí nějaká výraznější hitovka jako třeba The Conjuring, album má techničtější, poněkud akademičtější vyznění s řadou instrumentálních ploch. Také produkce je méně výrazná hlavně v kytarovém zvuku, kdy riffy tu a tam ztrácejí na ostrosti a síle a potřebují pořádně stočit hlasitost doprava. Proto ubírám přece jen v hodnocení jednu hvězdičku na hodnocení...

reagovat

Snake @ 16.10.2015 08:42:30
Zdar, EasyRockere. Co Rust in Peace, bude ? V osmdesátých a devadesátých letech jsem na téhle muzice vyrůstal, Megadeth patří zcela po zásluze do tzv. velké thrash metalové čtyřky, ale po pravdě řečeno, já jsem jim nikdy na chuť nepřišel. Proti Metallice, Anthrax, nebo Slayer se mi zdáli málo energičtí a trochu mě žral ten typický Mustainův projev :) Nicméně, kvůli Marty Friedmanovi jsem si sehnal nahrávku alba Rust in Peace a to se mi opravdu líbilo. Asi ne náhodou se stalo nejprodávanějším v dgf Megadeth.

EasyRocker @ 16.10.2015 09:59:14
Zdravím, Snake:-)

Určitě časem dojdu i na následující dvě alba, která byla opravdu hodně úspěšná. A vlastně souhlasím, Megadeth vždycky sázeli spíš na techniku. Thrash je tam cítit vždy, ale na některých albech tomu produkce dost obrousila hrany, to bych řekl, že je právě tohle album a taky i Rust...., které produkoval Clink - no stačí si zalistoval to, co produkoval, a bude asi jasno. Na Countdown... už to zase příjemně řeže... :-)

Snake @ 16.10.2015 10:44:50
Krásně řezavé kytary si pamatuji z desek dánských thraherů Artillery a pak samosebou německých Destruction...

Později už jsem se přikláněl ke kapelám, které do toho thrash metalu míchali něco navíc. Coroner, Mekong Delta, nebo Vendetta. Joj, to byla muzika :)

EasyRocker @ 16.10.2015 11:02:34
Ano, hlavně Coroner patří mezi moje nejoblíbenější metalové kapely vůbec. Co album, to skvost :-)

05.02.2014 martin69 | #

Nový bubeník, nový sólový kytarista. Třetí album Megadeth, je stále i po letech zajímavé. Nelze nezmínit cover Anarchy In The U.K. od punkových Sex Pistols. Metalový feeling ji sedl. Dále bych zmínil In My Darknest Hour, na remastru Mustaine, přihrál part akustické kytary v jejím začátku. A Hook in Mouth.
Původní producent Paul Lani, svou práci nedokončil a mix alba předal Michaelovi Wagnerovi (Metallica, Accept...)
Následovník velmi úspěšného Peace Sells... but Who's Buying?, se povedl. Remaster, mu prospěl ze všech alb nejvíce.
reagovat

zdenek2512 @ 05.02.2014 09:07:27
Martine souhlasím s hodnocením, tahle deska od Megadeth mi připadá, že je v ní možná díky Anarchy In UK nejvíce punku. Pro mě všechny jejich desky po Youthanasii mají vysokou úroveň a Mustain patří k nejlepším metalovým kytaristů. :)

martin69 @ 05.02.2014 09:10:47
Zdeňku, děkuji! Proč jen po Youthanasia?

zdenek2512 @ 05.02.2014 09:20:07
Má sice koupená i tři následující alba, ale už jsem je tak neposlouchal, jako těch prvních sedm. Tyhle první desky si pouštím relativně často, ale ty tři další jsem slyšel tak dvakrát třikrát. S Metallicou je to u mě ještě horší taky mám všechny, ale poslouchám pravidelně jen první tři.Je toho strašně moc a myslím, že to už ani nestihnu všechno naposlouchat. Docela se mi líbilo to Cryptic Writings, ale World Needs A Hero mě neoslovilo. Mně připadají Megadeth ještě se Slayer jako synonymum thrashe. Prostě je mám rád :)

alienshore @ 05.02.2014 09:54:45
no veru to boli časy keď Megadeth znel tvrdo a nekompromisne, to im dnes tak trochu chýba ..., Mustaine pozmenil text v Anarchy In The UK a venoval ju svojim do USA :-), skladby ako Mary Jane, In My Darkest Hour alebo Hook In Mouth sú naozaj veľmi dobré

martin69 @ 05.02.2014 10:04:51
alienshore : pravda! Také si za to vyslechl své. Fandové pistolí, mu to nemohli odpustit. Já jsem ze současnou podobou Megadeth, velmi spokojený.

zdenek2512 @ 05.02.2014 10:51:46
Ještě taková drobnost pustil jsem si tu desku Cryptic Writings a pro mě je až moc melodická, chybí tomu ta tvrdost a syrovost předchozích alb. Proto se mi líbí a poslouchám alba do Youthanasie

Voytus @ 05.02.2014 13:13:29
V posledních dvou, třech letech sahám po metalu čím dál míň, ale Megadeth si dopřeju vždycky rád. A jelikož jsem jako první album slyšel Risk, tak od nich vlastně zkousnu cokoli. Navíc ve srovnání s Metallicou, když už udělali ve své tvorbě nějakou žánrovou změnu, tak z toho vyšli (alespoň) v mých uších) vždy lépe. No a kde furt bere Mustaine tak dobrý kytaristy, to mi taky hlava nebere :-).