Megadeth - Countdown to Extinction (1992)

11.02.2020 horyna | #

Byla to tehdy obrovská sláva, když ve dvaadevadesátém předhodili Megadeth vyhladovělým fanouškům své nové sousto nazvané Countdown to Extinction. Očekávání byla veliká, ale tahle progresivně metalová smršť tenkrát smetla absolutně všechny. To, že bude nové album jistě výborné čekal po hvězdném předchůdci Rust in Peace asi každý, ale že bude výjimečné, zvukově excelentní a tak aranžérsky propilované už málokdo. Dobře si vybavuji neustálé dohady v našich i zahraničních periodikách o tom, koho si Dave Mustaine na novou nahrávku pozve a zdali dvojici Friedman/Menza pošle přes palubu stejně, jako to doposud dělal s jejich předchůdci. Stalo se však něco jiného. Mustain vyzrál, dospěl, uklidnil se a dokázal si dobře spočítat, že na obrovský úspěch předchůdce Rust in Peace s novými lidmi navázat nemusí. Proto do té doby nejlépe šlapající stroj značky Megadeth nechal ve stejném obsazení a své spoluhráče na místech, které už nikdy v budoucnu nebudou nahrazena tak kvalitními instrumentalisty, jací se v devadesátých letech v Megadeth potkali.

Doba do které nahrávka vyšla přála půjčovnám cd a vzpomínám si, jak obtížné bylo na album narazit. Netrhli se s ním dveře a sotva je jeden člověk donesl a vrátil, vzápětí si jej už jiný čekatel hrdě hýčkal v bršně po cestě domů. Museli jste mít buď štěstí a časově se s dosavadním majitelem potkat, nebo se zařadit do pořadníku a zkrátka čekat a čekat kdo Countdown donese.

V produkčním procesu vsadili kluci místo Mika Clinka na ostříleného Maxe Normana, který jejich zvuk definoval do co možná nejspecifičtější podoby, která k už tehdy zcela dospělé a hráčky neuvěřitelně vyspělé a kompaktní kapele nejlépe sedl. Nejen proto považuje naprostá většina jejich fanoušků za kreativně nejlepší období mezi lety 92-94 (za sebe přidávám až 97). Ocelově čistý zvonivý zvuk společně s celoplošně technicky vymazlenými a do nejmenších detailů doslova vypiplanými songy, navozuje dnes stejně jako před necelými třiceti lety pocity euforie a extáze.

Prakticky každý ze songů je jedním pozoruhodným a velkým originálem. Intenzivní vstup prostřednictvním Skin O' My Teeth střídá největší hit s ultra melodickou Martyho stopou Symphony Of Destruction. Ten zaznamenal v oné době tu nejlepší možnou definice rozkošatělého stylu Megadeth a velice rychle se stal legendárním. Po výborné Architecture Of Aggression přichází druhý orgasmus s neuvěřitelně šmrncovní baladickou záležitostí Foreclosure Of A Dream. Ve Sweating Bullets cedí Dave slova svým obvyklým způsobem a do dvojice songů This Was My Life a titulní Countdown To Extinction propašoval Marty, i v té době hráčsky ojediněle schopný Mustaine (je úplně citít, jak se tehdy vedle Friedmana nechtěl nechat zahanbit a jak na sobě dřel), tuny působivých melodií a excelentních vyhrávek. Po poslabší High Speed Dirt přichází famózní drtič Psychotron, navazující svým vnitřním pnutím, energií, entusiasmem a desítkou kytarových sól na úspěšného předchůdce z Rust, skladbu Hangar 18. Dalším nanejvýš členitým kusem je progresivní klenot Captive Honour s neustálými změnami tempa a aranžérskými vychytávkami. Konec završí slušná Ashes In Your Mouth.

Památná sestava, výborný producent, skvělý design obalu z pera Hugha Symea a hlavně kreativní skladatelské pnutí ve spojitosti s jedinečnými hráčskými výkony umožnili vznik skvostu, jakým album Countdown to Extinction bezesporu je. Prakticky celá devadesátá léta patřila Megadeth. Dokud spolu tato sestava držela, přicházeli z jejich tábora neuvěřitelné věci. Megadeth v té době jasně převzali metalové žeslo i vládu po Metallice. Jenže tak jak nic netrvá věčně, i tato pohádka došla svého konce. Po změnách v sestavě, rozpuštění/rozpadu kapely a chabých pokusech o návrat na výsluní postupně upadala a upadala. Posledních dvacet let vydává naprosto rutinní desky a Dave se obklopuje rutinními spoluhráči. Žádný z nich nemá charisma a schopnosti Martyho Friedmana (kolik jen fanoušků si přálo jeho návrat), nebo nedávno zesnulého Nicka Menzy. Ani epizodní hádka, směšná soudní pře a opětovný návrat Daveova dávného parťáka Dave juniora Ellefsona nedokázal zastavit úpadek kapely, který je dle mého jeden z nejsmutnějších v rockové historii.

Je spousta kapel, které mají své největší úspěchy dávno za sebou, přesto se vztyčenou hlavou bojují, produkují stále velice životodárnou a umělecky hodnotnou muziku (za mne například Deep Purple, UFO...), aniž by přišli o svůj kredit či soudnost. Mustainovi skladatelské vlohy ovšem dávno odvál čas a i proto je sláva této kapely dávnou minulostí.



reagovat

EasyRocker @ 11.02.2020 06:24:40
Já to pánové, vidím jasně - pan Horyna je stále thrasher !!

horyna @ 11.02.2020 06:31:50
Čau Esay:-) teď jsi mě pobavil :-) To néé, jen pamětník znovu si s chutí oživující zašlé vzpomínky z mládí. Pouze melodik, pouze melodik:-)

horyna @ 11.02.2020 06:32:42
Easy co ty a Arena? Máš je přec také tuze rád. Nepojedeš?

EasyRocker @ 11.02.2020 06:52:39
horyna: se ví, že bych jel - ale termín mi na 90% koliduje s dovolenou. Pokud tu budu, uvidím. Ale datum nedobré:-(

john l @ 11.02.2020 11:05:31
tak tohle je naprosto parádní fošna. V půlce devadesátek se klipy Megadeth občas mihli i v naší televizi. Train of Consequences se motal pořád dokola. Tohle je spolu s Youthanasii nejpřístupnější deska. Asi proto měla tak velký úspěch. Metallica pomalu vyklízela pozice a situovala se do pozice pro masy. Navíc Load už byl úplně jinde. Podobnost Psychotron versus Hangar jsem si nikdy nevšiml, takže bych si mohl tu desku zase připomnět.

john l @ 11.02.2020 11:54:07
Pořád nemůžu uvěřit, že Arena bude hrát na Slovensku. Dost bych se divil, kdyby to klaplo, ale na stránkách to skutečně mají. Neblouzním.

domy @ 11.02.2020 14:41:45
Tak za prvé samozřejmě souhlasím s plnou palbou pro tohle album. Za sebe mám ještě o něco raději následovníka a po letech jsem přišel hodně na chuť i experimentálnímu Risku. A s tím úpadkem bych to já osobně neviděl tak dramaticky. Tahle kapela ani s The World Needs A Hero nespadla nijak hluboko na dno. Vždy jsem si k jejich albu našel dříve nebo později cestu. A to už o žádném jejich souputníkovi říci nemohu.Za mě je zrzek Dave pořád metalový "hrdina" :)

horyna @ 11.02.2020 18:59:19
Johne: já si té podobnosti Psychotron a Hangar všimnul až s posledními dvěmi poslechy. Předtím x let nic.

Koncert Arena je sice až za dlouho, ale nesýčkuj, doufejme, že to klapne. Easymu to nejspíš nevyjde, co ty pojedeš? A sned dá vedět i Pegas, je to jeho parketa, myslím že mi říkal, že je už sice viděl, ale třeba si bude chtít zopáknout Wilsona:-)

Domy: já mám nej favorita v Cryptic Writings. Ale pravda, Risk ujde, kvalitu má i World a System. Největší propad vidím právě po něm, ale jasně, je to subjektivní.

Pegas @ 11.02.2020 19:44:50
Myslím, že Arena hrála Slovensku už vícekrát. Já tam byl v roce 2005 při turné k Pepper's Ghost, mám dojem, že před pár rokama byla v Bratislavě a možná ještě jednou v minulosti. Tenkrát to bylo se Sowdenem, skvělý koncert, ale dnešní podoba mě moc neláká, poslední tři studiovky mě nebaví. Kdyby byly někde poblíž, tak bych zašel.

horyna @ 12.02.2020 06:30:44
Tak to vypadá, že ani nenaplní sál :-)

Pantata83 @ 12.02.2020 07:45:06
v květnu letošního roku hraje Arena v Novém Meste nad Váhom. Ale jak bylo popsáno dvě alba s novým zpěvákem nic moc až to poslední vydaně je poslouchatelné, jinak to jde z kopce dolů.....