Megadeth - Rust in Peace (1990)

Kritika i fanoušci tohle album považují za nejlepší od Megadeth. Produkci páně Mustainea jsem měl vždy mimořádně v oblibě, i tuhle desku, představuje u mě vrchol spolu s druhou deskou Peace Sells...

Začátek předznamená bez okolku úporný thrashový mazec - kytary se probíjí i stěnou, pak Mustaine vyhodí jen tak parádní melodii a sekaný riff. Jeho silový mluvozpěv od počátku napovídá, že tady jde o vážnou záležitost - byla odrazem tehdejšího neklidu na Blízkém východě. Hned tahle paráda - Holy Wars....The Punishment Due má úplně všechno - těžké kytarové záseky v melodické slupce. Rekordní počet sól pana mistra Friedmana (16?) je kapitola sama pro sebe... Hangar 18 je hit od první do poslední sekundy - za ten melodický nápad, vtělený neohroženě do kytarové vozby, ketrá zná jen směr kupředu, měl Mustaine dostat Nobelovu cenu za thrash metal, ale nestalo se... Stejně jako úvodní kus i zde zpestřují skladbu skvělá Friedmanova sóla, mezihry vás změnami temp nenechají ani na chvíli v poklidu. Takové zvláštní nervní pnutí.... Take No Prisoners je další lavinou sekaných kytarových motivů, nosný riff je opravdu famózní a Mustaine ví, jak na tom dál stavět - tady je vražedně sekaný křičený refrén opravdová chuťovka... Pak se ale posouváme úplně jinam - po energickém úvodu přichází nádherná Ellefsonova basová linka s dramatickým nádechem, pak se zapojí plnokrevné kytary a máme tady technický skvost jménem Five Magics... Celé to vrcholí thrashovou sekanicí s řádícím Friedmanem a opět nezaměnitelným rytmickým refrénem, kterého se už po prvním poslechu nezbavíte. Pro mě jedna z nejzásadnějších skladeb Megadeth... Poison Was The Cure opět nese na bedrech zásadní basový riff Ellefsona, do pevné struktury se zapojují kytary, Menzova smršť odesílá skladbu pekelně kupředu, že i Mustaine se svým hlasem málem nestíhá. Krátká, ale technicky brilantní a energická záležitost. Lucretia je další technickou přehlídkou - melodický riff ze začátku se rozvíjí do několika podob, pak nastupuje klasická, na bytelném sekaném kytarovém podkladě vystavěná energetická pecka. Obě kytary se matematicky doplňují s bezchybnou rytmikou Ellefson-Menza, nosný riff a do něho vložené melodie jsou fantastické. Tornado of Souls - ten sekaný nástup kytar musíte vnímat naplno, pokud máte hudbu páně Mustainea opravdu v krvi - tohle je zkrátka jeho ochranná známka. Pevné kytarové stěny s velkým melodickým podílem, rytmické zlomy podpořené Friedmanovými až virtuózními sóly a důrazný zpěv. Dawn on Patrol - skvostná miniatura, kde opět dostal maximální prostor Dave Ellefson, který se tu spolupodílel i jako autor. Provází ji neobvykle v pozadí deklamovaný hlas, takže tato zajímavá skladba působí skoro instrumentálním dojmem. Rust in Peace...Polaris je závěrečným zásadním textovým protiválečným sdělením. Menza obstarává na úvod svou krátkou přehlídku, pak se zapojí sekané kytary za podpory Mustaineova důrazného hrdla. Ten refrén prostě nelze pustit z hlavy ani kladivem, stále se vrací a v různých variacích se opakuje, perfektně propojen organicky se slokami. Friedman tady opět řádí a moc nezaostává za úvodní skladbou. Technická thrash metalová učebnice, která znovu pokračuje, když se už zdá, že to pánové už zabalili. Pro někoho to bude zdlouhavý, pro někoho dokonale stylový závěr, na který by energeticky nestačil ani dynamit.

Karel Balčirák svého času v Klenotech albových archívů ve Sparku napsal, že jediné, co lze albu vyčítat, je příliš měkký zvuk Mikea Clinka. No ono si stačí projít kapely, které produkoval (Whitesnake aj.) a budete mít jasno - jinak samozřejmě souhlasím, mít tohle kytarové znění jako albový následovník, bylo by to úplné absolutorium. Vzhledem k tomu se rozmýšlím mezi 4 a 5, ale úroveň skladeb a souhra hudebníků je na takové úrovni, že to Daveovi a spol. rád přihodím vzhůru. Take no prisoners!
reagovat

Snake @ 28.02.2016 10:11:40
Výborná recenze ! Hned jsem si to musel připomenout...

Angažmá kytarového čarostřelce Friedmanova kalibru bylo pro Megadeth výborným tahem. Přitom se na albu skladatelsky nijak nepodílel, ale vysvětlujte to fanouškům :) Měl jsem tehdy krátce po vojně, na desku byl jaksepatří zvědavej a potom, co podařilo se mi ji sehnat i patřičně nadšenej. "Hangar 18", "Take No Prisoners", "Lucretia", nebo "Tornado Of Souls" jsou skvělé skladby, ale ani zbytek nezůstává o nic pozadu. "Rust in Peace" pro mě už navždycky zůstane nejlepším albem Megadeth a tak si těch pět - v rámci diskografie - zaslouží.

alienshore @ 28.02.2016 10:16:42
Megadeth sú trash-metaloví inovátori ktorí toho dokázali viac než dosť, mám na mysli hlavne klasickú periódu od Rust In Peace až po Risk, kde nástroje obsluhuje najlepšia zostava Megadeth vôbec, takúto konzistenciu a kvalitu už pravdepodobne Mustaine nedosiahne ...

K Megadeth jsem se dostal hodně pozdě.Jejich hudba mně chytla až někdy v roce 1996.Je to jediná thrasmetalová kapela od které se mi líbí všechna alba.
Rust In Peace je jedním z vrcholů jejich discografie.
Po obvyklích změnách v sestavě vychází v roce 1990.
Album je dokonalým dílem,kde veškeré atributy thrasmetalu do sebe dokonale zapadli.Kapela se prodrala na vrchol prodejních hitparád a získala svoji první platinovou desku.
Ze svělé mozaiky bych vyzdvihl Holy Wars...The Punishment Due a Hangar 18.
Vlastním remastrovanou verzi s bonusy.Nejzajímavějším je skladba My Creation,jejíž riff vymyslel bubeník Nick Menza.Demoverze ostatních bonusů jsou zajímavé v tom,že obsahují původní sóla,které nahrál Chris Poland.Jeho verze se od Friedmanových výrazně liší.
Výborné album,mých oblíbených Megadeth.
reagovat