Malmsteen, Yngwie - Eclipse (1990)

Po velice úspěšné placce Odyssey a následujícím mamutím turné nezůstal v Rising Force kámen na kameni. Na trhu se sice objevilo ještě typické koncertní album Trial By Fire, ale to už byla labutí píseň skupiny a k nahrávání nové řadovky se Yngwie obklopil úplně novou sestavou. Výměnu bubeníka či basisty bych nekomentoval, dle mého jde v případě Malmsteenova doprovodného bandu o okolnost zcela podružnou, ale ztrátu klávesisty Johanssona jsem tenkrát kousal docela těžko. Až na jednu vyjímku tak na nové desce úplně chybí legendární souboje klapek a strun. Mats Olausson hraje jinak, spíš na efekt a k nějakým sólům se prakticky nedostane. Zato vokál Görana Edmana mi padl hnedle do noty. Hlásek jako konipásek, s příjemnou barvou. Sice vyšší, ale žádný kulervoucí ječák to zase není a naopak velice jistý je si i v nižších polohách. Co je ale zásadní: Yngwie byl tenkrát v neskutečném laufu, z rukávu sypal jednu skladbu lepší než druhou a tak se na Eclipse nachází velice silný a vyrovnaný materiál.

Z fade outu vynoří se perlení syntezátoru a bum prásk, máme tu razantní metelici ve středním tempu "Making Love". Novej bicmen Michael Von Knorring do toho tluče jako kovář do perlíku, jeho hra je jednoduchá, ale účelná. Parádní melodie, výbušné sólo, úvod jako hrom. Následující "Bedroom Eyes" odpálí vynikající riff, jde o další údernou nakládačku ve středním tempu a to špinavé, v první části hendrixovské kytarové sólo je vskutku zabijácké. Na podobném albu nemůže chybět klasický metalový ploužák, zde v podobě písničky "Save Our Love". Jakkoliv je klišovitá celkem nic proti ní nemám, naopak jde o pěknou věc využívající postupy z klasické hudby. Pět a půl minuty je však i v tomto případě už docela dost.

Ale huš. Přichází můj oblíbený fofr "Motherless Child". Neoklasická šlupka s výtečným refrénem a košatým klávesovým aranžmá. Lapu po dechu, potřebuji zpomalit a vhod tak přijde tajulná, atmosférická a dostatečně razantní píseň "Devil In Disguise". Vokální linka je opět neskutečná a ďábelská riffovačka v závěru skladby jakbysmet. "Judas" je skladba jednoduššího střihu, potencionální šlágr. Tady se mi odjakživa zamlouval ten kovový, cembalo připomínající zvuk kláves. Ostatně pěkné klávesové zvuky jsou ke slyšení i v následující "What Do You Want", dalším z nářezů v parademarš tempu. Již několikátým z vrcholů desky je pro mě kvapík "Demon Driver". Úžasná melodie, refrén a naprosto orgastické sólo unisono znějící kytary a kláves. Extáze. U deváté skladby v pořadí, "Faultline" si můžu zase vydechnout. Je pomalejší, ale cajdák to není. To zase prr. Jenže jakkoli je povedená, proti předcházející pecce "Demon Driver" bude vždycky vypadat jako chudá příbuzná.

Ale to už se blížíme k závěru. "See You In Hell". Rychlejší píseň, která se může pyšnit jedním z nejlepších refrénů na desce. A právě tady se aspoň v menší míře uskuteční duel kytaristy s klávesistou. Malmsteen versus Olausson. Úplnou tečku za povedenou deskou pak udělá ryze instrumentální a titulní věc "Eclipse". Je výborná, ale na takovou "Krakatau" a nebo "Trilogy Suite Op:3" se, myslím, nechytá.

Byly to skvělé časy. Malmsteenova hudba tenkrát ještě nebyla jen jedním, od začátku do konce trvajícím pernamentním sólem. Ta jsou v tomto případě jen pikantním kořením jinak výborných rockových písní a deska se tak poslouchá úplně sama. Za dvacet let mě neomrzela a troufám si tvrdit, že ani neomrzí. Malou výtku bych měl jen k výslednému zvuku. Byla tu nová éra digitální mánie a cédéčko je kompletně v DDD. Odskákaly to hlavně bicí nástroje, zní trochu nepřirozeně a v rychlejších skladbách až zahuhlaně. Následující fošna "Fire & Ice" však v tomto směru dopadla ještě hůř.

4,5
reagovat

pito63 @ 27.04.2013 17:53:05
Teší ma, že pokračuješ s recenziami na Yngwieho tvorbu - vďaka!
A čo "Trial By Fire: Live In Leningrad"? Živáky Vám nevoňajú, pán recenzent? :-)

Snake @ 27.04.2013 18:21:11
Trial By Fire jsem kdysi měl,jen na kazetě a moc si z toho nepamatuji.Na cédéčko jsem při toulkách po music shopech nikdy nenarazil a tak ho nevlastním,ale máš pravdu i v tom,že lajfky moc nemusím.Hulákající obecenstvo a většinou špatně sejmutý zvuk,nic pro mě :)Na dvd je to samozřejmě jiná káva,tady se na pěkný koncert podívám s chutí,ale cíleně je nevyhledávám a nekupuji.Ale abych se vrátil k Malmsteenovi,po albu Fire & Ice můj zájem o jeho tvorbu poněkud pohasnul a další desky kupoval jsem si velmi nepravidelně..

pito63 @ 27.04.2013 19:11:43
K "Leningradu" som sa dostal asi pred 3 rokmi.
Ja som sa zatiaľ zastavil pri "Unleash the Fury". Čas ukáže, ale musím priznať, že sa tomu už veľmi nevenujem, nielen Malmsteenovi, vrátil som sa k tomu, čo ma vždy bavilo, baví a bude baviť najviac - k starému hard rocku.