Byrds, The - Mr. Tambourine Man (1965)

Do stále mohutnějícího hudebního kvasu 60. let se mocně opřelo kalifornské slunce. The Byrds na svém prvním albu postavili most mezi americkou folkovou scénou a beatovou vlnou z Británie a stvořili pojem folk rock. Žádný vynálezce nevaří z vody a tak si i oni leccos vypůjčili: písničky od Boba Dylana, dvanáctistrunného Rickenbackera od Beatles, ale když to všechno dali dohromady, jako zázrakem se vyloupnul zcela osobitý a unikátní zvuk s cinkajícími kytarami, měkkou basou a decentními bicími, korunovaný andělsky sezpívanými vícehlasy s vůní pacifického pobřeží. Příliš hlučné pro folkaře, příliš soft pro bluesrockové průkopníky, ale právě akorát pro milióny dalších nadšených fanoušků.

Debut stojí na zásadních výpůjčkách z Dylanova repertoáru. Jsou celkem čtyři a hned první z nich pocházející z čerstvého písničkářova alba Bringing It All Back Home dala desce název. A je na ní taky názorně vidět jakým způsobem si kapela Dylanův materiál přizpůsobovala. Vypravěčsky rozevláté melodie uhladila do pregnantně hitové podoby, v níž text už není tím nejdůležitějším. The Byrds bez uzardění vypouštějí celé sloky aby docílili sevřenější singlové formy a víc než silou zcizených veršů okouzlují celkovou lahodností. Další tři songy si vybrali z o rok staršího alba Another Side of Bob Dylan (z díla páně Zimmermanova budou ostatně čerpat i nadále) a zalovili i ve zpěvníku uctívaného guru angažovaných folkařů Peta Seegera (The Bells of Rhymney).

Je ale třeba rychle dodat, že i vlastní písně mají skvělou úroveň. Jako skladatel se v této fázi nejvíce angažuje kytarista a zpěvák Gene Clark, zatímco jeho kolegové Crosby, McGuinn a Hillman, většinoví tvůrci pozdějšího repertoáru, zatím tak průbojní nejsou. A Clarkovy skladby - vláčná Here Without You, energická It's No Use nebo vůbec nejhitovější a stylotvorná I'll Feel a Whole Much Better - jsou rozhodně ozdobou alba, nikoliv povinnou vatou. S Dylanovými covery je spojuje jednotný a z dnešního pohledu vizionářský zvuk, který ovlivnil několik generací muzikantů a stal se východiskem pro celou jednu (a ne zrovna tenkou) větev populární hudby.
reagovat

Mohyla @ 04.04.2014 09:56:55
Pokiaľ ma pamäť neklame, tak Byrds dosiahli zvuk tých zvonivých gitár tým, že ich nahrávali v štúdiu pomalšou rýchlosťou, potom pri použití pásku pustili rýchlejšie.

Jarda P @ 04.04.2014 10:57:37
Všechny desek od Mr. Tambourine Man po Notorious Byrd Brothers jsou skvělé a vzácně vyrovnané. Pozdější příklon k country už mě odradil a taky invence vyprchala.Prvně jsem se s nima setkal prostřednictvím výběru, který vyšel v Supraphonu.

zdenek2512 @ 04.04.2014 12:26:50
Stejně jako Jarda i já jsem slyšel poprvé Byrds prostřednictvím supraphonské desky. Tehdy jsem chtěl tvrdý rock, ten tam nebyl a proto mě jejich hudba nezaujala. Později jsem si zamiloval takové přímé pokračování Byrds, seskupení Crosby, Stills, Nash & Young a s nimi jsem vzal na milost i Byrds. Prvních pět alb je naprosto famózních i Sweatheart Of The Rodeo se dá poslouchat, jsou to pěkné písničky, ale to country mi tam taky vadí. Prvních pět alb mám ve sbírce a nemůžu říct, které je nejlepší protože se mi líbí všechna :). Díky za recenzi a připomenutí jedné z nejlepších kapel šedesátých let. Říkali jim američtí Beatles a nebyli daleko od pravdy.

Akana @ 04.04.2014 12:40:26
Mohyla: Díky za upřesnění. V těch technických věcech se tolik neorientuju.