Bluesmen - EP deska edice Mikrofóra: Bluesmen (1968)

Skupinu Bluesmen jsem na vlastní oči nikdy neviděl a jejich hudbu znám z poslechu z pásků potažmo singlů a jednoho EP, které jim stačil koncem šedesátých let vydat Panton. Třebaže byli z Moravy, kde se hodně zpívá a místní lid je orientován na sborové zpívání a vícehlasy, kapela se pevně ukotvila v rhythm and blues, kde prostor pro moravské zpěvy neexistoval. Hudebníci studovali hudební formu i harmonii a byli omočení v jazzu a blues. Podařilo se jim několikrát zvítězit na festivalových kláních, ale ani tato okolnost nestačila k tomu, aby jim Supraphon nebo Panton vydali regulérní album. Na druhé straně se jim jako jedněm z mála podařilo vycestovat na Západ a jako skupina působili v berlínském nastudování amerického muzikálu Hair, kde také jejich „zmodifikovaná“ jména figurují na albovém záznamu vydaném Polydorem, jako doprovodná skupina.

ZPÍVEJ MI DÁL – hutný začátek v rhythmandbluesovém duchu. Dunivá zemitá baskytara a důrazné bicí nástroje. Kytara zajímavá v úvodní části, ale potom výrazným způsobem ovládnou prostor varhany ve stylu Briana Augera. Samozřejmě je zde výtečná zpívající Hana Ulrychová, která byla „odejita“ z brněnského Atlantisu, kde seznali, že bigbít, je pouze pánská záležitost…. Její hlas má výrazný energetický potenciál a široký výrazový prostor s jasnou a srozumitelnou melodikou…..

NEVIDOMÁ DÍVKA – pomalá balada… Je to vlastně coververze slavné balady folkového interpreta Karla Kryla, jehož jméno se v sedmdesátých letech vyslovovalo pouze šeptem i mezi „prověřenými“ lidmi. Bluesmen stvořili tklivou skladbu s bzučivou elektrickou kytarou a s kombinací varhan a klavíru, kterou Ulrychová dokázala jedinečným způsobem procítit a dát ji jedinečnou estetickou podobu. Rhythm and blues po moravském způsobu s velkou výrazovou silou. Vraštilovy varhany místy znějí jako mellotron, který u nás nikdo nevlastnil (pokud se pamatuji)…

KDO POD OKNEM STÁVÁ – další výtečně pojednaná skladba v daném stylu. Instrumentálně na výši a znovu musím vyzdvihnout skvělého Vraštila na varhany, ale i Kramářovu baskytaru a Karpatyho zaostřenou kytaru a Gruntovy skvělé bubenické breaky. Přiznám se, že Fiedlerův hlas jsem nějak vnitřně nezažil. Jeho interpretační způsob je sice dravý, ale barvy hlasu a práce s ním už pro mě ten jedinečný půvab nemají……

STORY O VELKÉ LÁSCE – Gruntovy bicí nástroje zahajují další rhythmandbluesové téma. Opakující se schéma má svůj poctivý základ v rytmické pregnantnosti a melodických proměnách, které se drží daného schématu. Vraštilovy varhany mají dramatický podtón, Fiedlerův hlas má v sobě dost manýrismu a patetického výraziva. Michal Prokop nebo Peter Lipa by si pěvecky se skladbou poradili zcela zjevně lépe a přesvědčivěji, instrumentálně se zde nedá nic vytknout….


EP je výtečným příkladem hudební potence a neuspokojených ambicí dnes zapomenuté kapely. Osobně se domnívám, že se na kapelu mělo zapomenout už jenom proto, že to byla „ta kapela, která nahrála píseň Karla Kryla“. Tohle byl za normalizace dostatečně pádný důvod k totálnímu zapomnění. Kapela v sedmdesátých letech pod nzvem Blíženci hrála taneční repertoár, ale to už byla zcela jiná sestava a styl.
Udělit EP čtyři hvězdičky mi nečiní žádné větší potíže.

Pro encyklopediky uvádím ještě dva singly, které patří do jejich hudební produkce, ale nejsou součástí dané EP desky.

Mám smutek ve tvářích (Petr Fiedler) (Panton ©1969)
A proto se bojím mít tě rád (Petr Fiedler) (Panton ©1969)
Proč nemohu spát (Petr Fiedler) (Supraphon ©1970)
The House Full Of Blues (Petr Fiedler) (Supraphon ©1970)



reagovat