Psychotic Waltz - Mosquito (1994)

30.06.2016 horyna | #

Psychotický valčík, jsem bedlivě sledoval po celou jejich, ne až tak dlouhou hudební dráhu. Poprvé mne na ně upozornil článek v časopisu Spark, který recenzoval druhé album souboru a já si z půjčovny za několik dnů obstaral obě dvě prvotní díla těchto progresivních excentriků z amerického San Diega.
Každé dva roky nás oblažovali svým novým dílem a každé z nich bylo suveréně osobité a instrumenlálně inovátorské.
Počáteční etapa je zastoupena opravdu masivně technickým přístupem a tyto dvě kolekce nahuštěné směsicí progresivního koktejlu občas solidně kostrbatých a nemelodických postupů se dají poslouchat s patřičnou dávkou intelektu a do široka otevřenou myslí. Jejich razantní přístup mne s postupujícím věkem nechával spíše chladnějším, avšak kvituji jejich obrovský umělecký potenciál.
Na své třetí desce, otáčí parta kormidlo krapet stranou, méně individuálních výkonů propuká do hlubšího ponoru celé družiny a do popředí se derou nezvyklé harmonie, větší skladatelská kompaktnost, hudební přehled a muzikálnější přístup, což je prezentováno větším příklonem k celkové atmosféričnosti i hutnosti, technika už nestojí tolik v popředí, je tu nový prvek jejich tvorby táhlé kytarové, či vokální linky v silně hypnotickém kurzu, podepřené solidně vitální rytmikou.
Deska poslední, to už je ta nejvyšší liga progresivního elementu, ale o té až jindy.

Nemilosrdně extatický nástup první Mosquito- kde nahraná páska a dokonalý zvuk akustik, techno bicí a hypnotické riffy rozehrávají vskutku lahodné divadelní představení, ve kterém principál Buddy Lackey vypouští ze svého hrdla harmonické vokální linky. Velkou působivost podtrhne nejprve futuristické a po něm taktní kytarové sólo.
Lovestone Blind- otvírá sólující part, jež se bude písní proplétat a posluchač má s dalšími minutami pocit, jakoby se ocitl na jakési prapodivné duchodní seanci. I další skladby mají silně omamující účinky, ať to jsou tullovskou flétnou doprovázena Shattered Sky- ve které španělky dostávají nádech silného mystična, šlapající paráda Cold- kde bicmen Norm Leggio sází své přesné údery s milimetrovou přesností a kytaristé se vzájemně předhání v kolotoči tempových změn a sóla ve společnosti nahraných smyček s použitím vokálních linek vyznívají úchvatně, Buddy zde recituje přímo démonicky. Bizardními zvuky kláves je doprovázena All the Voices- ve které vokální stopy patřičně zjemňují a tempo zmírní. Po blouznivě tripové záležitosti Only Time, následuje úderná devátá Locked Down- precizně ovládaná Buddyeho čitelným vokálem a sekanými riffy. Skvot nezměrné hodnoty se nalézá v závěru alba, je jím houpavá, ezotericky smyslná Mindsong- plná kytarové chytrosti dvojice Brian McAlpin / Dan Rock, jejich sólové party zlehka kloužou ve společnosti zvuku španělek, rytmika swinguje a Devon Graves alias Buddy Lackey kouzlí na noblesnosti. Píseň ve druhém plánu vystrkuje růžky a riffostroj se rozjíždí do obrátek, člověk se v tom šílenství krapet ztrácí, než má možnost se chytit přiletivší melodie.

Zmíním ještě zvukové ošetření vycházející tentokrát z floridského Morissoundu a jestliže posluchač pohybující se v mnohem tvrším hudebním terotoriu patřičně zavětří, tentokrát je výsledek orientován nanejvýš progresivně, dynamicky, ale také patřičně hutně odpovídajíc onomu stylovému záběru, zde se tak hojně vyskytujícímu.
Přímo čarovná kolekce deseti úchvatných songů a ať přemýšlím, jak přemýšlím, v hudební historii nenalézám počin tomuto snad nějak se podobající.
reagovat

EasyRocker @ 01.07.2016 06:05:59
Díky za recku tohoto zcela výjimečného alba. V době, kdy PW hráli, byla jejich hudba opravdu unikát. Na tomhle poli s takovými Coroner či Mekong Delta u mě v elitní skupině kapel... :)

horyna @ 01.07.2016 10:16:59
Děkuji EasyRocker za ohlas, už jsem si myslel že se zde nenajde žádná rocková duše, která je bude znát, ale nejspíš nás P.W. znalých bude silná menšina, přitom ve své době byli hodně uznávaní a velebení. Jinak koukám že jsi vyjmenoval samé specialitky :-)

EasyRocker @ 01.07.2016 10:20:18
horyna: zvlášť Coroner jsou mou vysloveně srdeční záležitostí. Geniální kapela :)

b.wolf @ 01.07.2016 10:28:31
PW jsem si pořídil v luxusní edici, všrchny čtyři fošny. velmi slušná hudba, ale přiznám se, že já raději od Devona jedu DeadSoul Tribe- takový Zabiják vran to je prostě nádhera.

horyna @ 01.07.2016 10:29:01
I ty gurmáne:-) Mám rád Mental Vortex, ale Grin je unikát, to před tím je na mne už moc tvrdé. A která etapa vede u tebe? A když jsme v tom, tak jak u M.Delty? U mne jednoznačně Kaleidoscope.

EasyRocker @ 01.07.2016 10:34:01
horyna: říkám, Coroner jsou srdcovka, takže tu a tam rád projedu všechny desky. Ale trojice No More Color + Mental Vortex + Grin, to jsou opravdu dílka mistrů :-) Od M. Delty je Kaleidoscope určitě výborná, ale klidně i The Music of Erich Zann nebo moje oblíbená The Principle of Doubt...

horyna @ 01.07.2016 10:34:53
Výborně další lodník, b.wolf je taky znalý :-) D.S.T. - znám ale nikdy mne pořádně nechytili a mrzelo mne to, možná jim dám ještě šanci

horyna @ 01.07.2016 11:14:01
EasyRocker: Principle... je techno jak prase kdysi jsem ho pěkně sjížděl, ale začínal jsem s polskou kazetou Dances... totální magie. Znáš i novější reportoár, mne nechytl, nedávno jsem to tu probíral se Snakem.

EasyRocker @ 01.07.2016 11:39:59
horyna: tvorbu po 94 už taky moc neznám...