Bonamassa, Joe - Black Rock (2010)

Proč vlastně nenapsat recenzi přímo při poslechu:-)a tak Joe právě roztáčí své struny na černé skále a pěje všude kolem svým nezaměnitelným a navýsost příjemným hlasem,těžké bluesové kytary,nástup opravdu efektní a potěší nejedno srdíčko znalce tohoto pana kytaristy.Dvojka jen utvrdí že tady jsme správně pokud chceme slyšet zemitý šlapající blues,hudební orgasmus přichází od úvodu třetí skladby-prostě paráda,volume stoupá k maximu a to je prosím autorská,na vlně euforie se pokračuje s dalším dílem autora-Quarryman's Lament-flény a španělka poletují všude kolem až se točí hlava.
K podstatě Bonamasovy tvorby a stylu vůbec se dostáváme s Beckovým coverem,šestka od L.Cohena mě nechává chladným,i když... originalitu ji upřít nelze.Otis Rush a jeho rock'n'roll v podání Joe-proč ne,k tomu tlesknutí-jen si tak podupávám a usmívám se :-),vždyť tak to má u hudby být.
Night Life s B. B. Kingem-zase se rosí čelo štěstím a dechy okolo prostě berou dech na jakékoli pochybnosti že tohle je sakra kalitní fošna.
Autorova devítka proplouvá spíše v klidu,Look Over Yonder's Wall-je opět parádní elektrifikované blues,
s jedenáctkou se odlehčuje a slovo mají dřevěné dechové nástroje.
Blue And Evil-miluji ji,je zde vše proč má Bonamassa mé uznání a obdiv.Je tu závěr v rozverném stylu,spíše legrácka,pro potěchu a zábavu.

Neznám komplet Boníkovu discografii,začínal jsem až deskou-Dust Bowl a byla to láska na první poslech,pokračoval jsem dále s dalšími dvěma vydanými(na letošní novinku se po čertech těším)a vrátil se zpět tedy jen jednou v tomto případě,ale nepochybuji že i starší desky jsou dobré.
Hodnocení,v kontextu tvorby 4,ale při dnešním energickém poslechu se nebojím sáhnout k známce nejvyšší,navíc tahle deska prostě roste.

reagovat

john l @ 11.11.2016 09:29:46
Teprve nedávno jsem si tuhle desku koupil a až dnes ju poslouchám, zatím je to překrásný (4 skladba)