Depeche Mode - Ultra (1997)

DEPECHE MODE - ULTRA (1997)

hned na úvod mé první recenze musím říct že jsem pravověrným depešákem a to právě od doby,kdy byla vydána tato deska.Viděl jsem DM hrát naživo a vlastním všechny cd v originále,ale tuhle pro mne první desku nebo spíš "kazetu" jsem si koupil nejdřív jako čínskou kopii z tržnice. Na Moravě zrovna řádily povodně a já se doma kochal tímto opravdovým hudebním skvostem.Tato deska vzniká po 4 letech nelehkého období kdy si zpěvák Gahan prošel drogami i klinickou a smrtí a s kapely pak následně odešel dlouholetý člen Alan Wilder.

1.Barrel Of A Gun -
Hned na začátek první písně a zároveň i prvního singlu z alba,je cítít,že doba laciných popěvků (ala People Are People) je
nenávratně pryč.Song je negativně depresivní s těžkým rytmem a kytarou.Doporučuju se podívat na klip k této písni.Gahanům svitící kabát a Corbijnova režie opravdu stojí za to.

2.The Love Thieves -
krásná pomalejší balada se smutnou kytarou,člověk ji musí slyšet víckrát aby se mu zalíbila,ale když ji pak pochopí,to je potom nádhera ..

3.Home -
první věc ze dvou písní na albu,kterou nazpíval všestraný Martin Gore.Kytarové solo v závěru písně patří dle mě k nejhezčím v jejich kariéře.

4.It's No Good -
známá radiová hitovka,myslím že ji zná skoro každý.I přesto,že tato čistě synťáková skladba hraje skoro 6 minut takřka ve
stejném tempu a minimálním tonovým rozsahem působí na mne i po letech stejně silným dojmem asi i proto,že má takový ten typický
dešácky sound.

5.Uselink -
příjemná odpočinková dvouminutová instrumentálka

6.Useless -
opět tvrdá skladba s podobným bícím základem jako Barrel Of A Gun.Tuto skladbu jsem dlouhá léta neslyšel do konce. Protože na
číské kopii akorát zakončovala první stranu kazety a už na ni nevyšel pásek :-)

7.Sister Of Night -
další ponurá a pomalá skladba,která přesně zapadá do konceptu smutného alba.Střídání v tempech,krásné dvojhlasy v refrénu a občas
bručící kytara.Tohle je opravdu elektronická lahůdka.

8.Jazz Thieves -
druhá instrumenálka a jak už název napovídá s jazzovým nádechem

9.Freestate -
opět smutná,podzimní laděná písnička s jasnou melodií a nádhernou Gorovou kytarou

10.The Bottom Line -
vymazlená balada zpívaná Martinem Gorem

11.Insight -
přichazí závěr alba a nakonec to nejlepší.Insight je propracovaná silná píseň,tentokráte bez kytary.Na konci tracku je minuta a půl ticha a pak příchází ještě jedno malé hudební překvapení

12.Junior Painkiller -
poslední krátká instrumentálka,která je již pouhou třešničkou na dortu.

Celkově se dá říct,že si tímto albem DM dokázali,že dokážou po těch všech problémech vstát z mrtých,překonat Gahanovu závislost a i bez Wildera (který stojí za zvukem všech starších úspěšných alb) udělat silnou comebackou desku. Ultra prakticky nemá slabého místečka proto musím dát plný počet hvězdiček.

reagovat