Katatonia - Tonight's Decision (1999)

Švédská Katatonia je zvláštním zjevem, melodickým a melancholickým, s odkazem 60. a 70. let, přeneseným do dnešní doby. Svými alby si získali po zásluze velké množství příznivců a tohle album, vydané na přelomu milénia, se dá označit za jedno z nejlepších...

For My Demons je klasickou peckou na úvod, zahájenou komorním akustickým vstupem, pak se ale přivane záplava riffů podporovaná výrazným melodickým hlasem. Ve stavbě riffů najdeme poslední zbytky rozpadávajícího se blackmetalové minulosti některých zúčastněných... I Am Nothing je opět postavena na střídání poloakustického úvodu a razantního, melodického metalového refrénu. Melodie a zase melodie jsou hlavní devízou kapely, nešetří se jimi... zvláštní atmosféra bezčasí, kdy nevíte, v jaké periodě hudební historie se vlastně nacházíte. In Death, A Song kvalitu nejen udržuje, ale i zvyšuje - do detailu vypilovaná hymna, představující tu tvrdší tvář kapely a dodnes hraná na koncertech. Had to (Leave) je potemnělou, těžkou tryznou, obsahující asi nejvíce reminiscencí na černý kov - těžká a bezvýchodná nálada všude kolem. This Punishment - psychedelický návrat někam do dávné minulosti za využití nádherných akustických kytar. Dokonalá, i když skromná ukázka aranží. Right into the Bliss je ale už zase přímočarým skokem do metalových vod - učebnicově propracovaná melodie a akustické vložky s využitím "starých" samplů. No Good Can Come of This navazuje na předchozí skladbu a svou metalovou intenzitou a odpichem patří mezi nejsilnější kusy na albu. Při tomhle se těžko udržíte v poloze vsedě... Strained je, dá se říci, dalším hitem, i když přece jen slevuje na tempu. Její melodická struktura a pohrávání si s atmosférou jsou ale dokonalé, stejně jako přechody mezi komornější a agresívnější polohou v refrénu... krása! A Darkness Coming je další mistrnou ukázkou zapracování akustických kytar... když slyšíte "There is a darkness coming", není to v případě Katatonie přihlouplý kýč, ale hmatatelný pocit. Nightmares by the Sea - opět nervózní akustický úvod, přecházející do metalového tvaru a objemu - dá se říci klasika v podání kapely. Nejčernější a nejtěžší kus si nechali pánové na konec - devítiminutová Black Session plně odpovídá obsahem názvu a je srážkou blackmetalové temnoty se sabbatovskou těžkostí, převalují se bezútěšné hradby riffů. Je to jako černočerné mračno, které na závěr zahaluje i tu poslední špetku naděje... Kdo má bonusové vydání alba, nacházejí se zde ještě kousky No Devotion a Fractured, kde se kapela nepouští do žádných hudebních excesů a jsou odlity v tradiční podobě.

Nejen toto album, ale celou tvorbu Katatonie doporučuji příznivcům melodické srážky doom metalového odkazu se zemitým hardrockem Black Sabbath a posledními zbytky odéru černého kovu a silného melodického zpěvu. Odkazy dávné minulosti jsou zcela jasné a kapela se jimi nijak netají. Podobně jako Opeth dokáží fantasticky do metalového organismu zabudovat akustickou složku - je neskutečné, kolik je ve Švédsku kapel mimořádné invence a kvality, a přelom milénia byl v tomhle mimořádný. Plná nálož!

reagovat