Hackett, Steve - Metamorpheus (2005)
01. The Pool of Memory and the Pool of Forgetfulness (2:14)
02. To Earth Like Rain (1:32)
03. Song to Nature (3:02)
04. One Real Flower (3:11)
05. The Dancing Ground (3:01)
06. That Vast Life (12:26)
07. Eurydice Taken (1:47)
08. Charon's Call (3:14)
09. Cerberus at Peace (2:05)
10. Under the World - Orpheus Looks Back (5:15)
11. The Broken Lyre (3:17)
12. Severance (3:04)
13. Elegy (3:17)
14. Return to the Realm of Eternal Renewal (2:56)
15. Lyra (6:35)
All songs written by Steve Hackett.
Obsazení:
Christine Townsend - violin, viola
Lucy Wilkins - violin
Richard Stewart, Sarah Wilson - cello
John Hackett - flute, piccolo
Colin Clague - trumpet
Richard Kennedy - french horn
Steve Hackett - guitar
Dick Driver - double bass

Když už jsem nakousl Hackettovu hudební stránku s jeho akustickými alby, nedá mi to, abych nezmínil podobně laděnou desku Metamorpheus. Té předcházelo dílo v podobném duchu A Midsummer's Night Dream z roku 1997 s The Royal Philharmonic Orchestra. Tu bohužel nevlastním.
Co se týče příběhu na Metamorpheus, Hackett si vybral známou starověkou báji o Orfeovi a Euridiké a náladu muziky plně přizpůsobil vývoji děje. Obsah každého songu je popsán dvěmi větičkami, aby jste věděli, jak se příběh vyvíjí a pokud soustředěně posloucháte s bookletem v ruce, tak zjistíte, že se výsledek opravdu povedl. Jem řečí nástrojů a emočním působením hudby poznáte, co se v příběhu odehrává.
Steve Hacketta hrajícího na akustickou kytaru doprovází The Underworld Orchestra, což je uskupení osmi muzikantů pocházejících z rozličných těles vážné hudby. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že tak malý počet hudebníků nedokáže vytvořit mohutnost velkého orchestru, opak je pravdou.
Výsledkem jsem skutečně nadšen. Oproti akustickým deskám, které jsem tu hodnotil, je v muzice plno emocí, kytara se s komorním orchestrem přirozeně doplňuje. Steve tu nemá potřebu se nějak předvádět, hru plně podřizuje celku.
Rovněž záznam a kvalita záznamu převyšuje vše předchozí a je přímo excelentní.
Zarytí fandové Steve Hacketta sice nenajdou nějakou styčnou plochu mezi jeho rockovými alby a tímto dílem.
Jak na toto bude nahlížet příznivec vážné hudby nedokážu posoudit, v této oblasti postrádám patřičnou erudici.
Ale fandovi emotivních, epických a symfonických skvostů mohu plně doporučit.
Zcela na závěr na dokreslení malá ochutnávka v podobě skladby Elegy, kde se vám při shlédnutí představí jednotlivé obrazy z tohoto antického příběhu.
>> odkaz
reagovat





