Hackett, Steve - Tribute (2008)

30.08.2012 diesbies | #

Téměř polovinu materiálu na albu (6 skladeb ze 13) tvoří skladby Johanna Sebastiana Bacha. Jedná se o transkripce skladeb většinou původně napsaných pro sólové housle nebo violoncello (přímo pro kytaru Bach nikdy nic nesložil). Nejznámější je zřejmě hned úvodní Gavotta BWV 1012, se kterou se setkali při svém studiu všichni adepti hry na klasickou kytaru. Hackettovo podání je vysoce profesionální, nezapře hráčskou dovednost a zároveň cit pro pojetí daného materiálu. Má velice pěkný tón a všechny ty tóny jsou precizně vyhrané (polopaticky řečeno, nikde zde nezazní zadrnčení nedostatečně domáčklé struny- což se třeba takovému Steve Howeovi, při vší úctě k němu, jaksi pořád nedaří). Těžko říct, jak by dopadlo přímé srovnání se současnou světovou špičkou klasické kytary, s interprety jako je například Carlo Marchionne nebo David Russell. Je třeba si však uvědomit, že výše uvedení se opravdu úzce specializují na disciplínu „klasická kytara“- která má svá specifika, technická i interpretační, naprosto odlišná od pojetí akustické kytary v rocku, nebo chcete- li ve folku a country- zatímco Steve Hackett, který je přece jenom ve své podstatě rockově orientovaný hudebník, interpret a skladatel, do těchto vod více či méně často jen zaplouvá. Ale vždy to dělá velmi vkusně, s nadhledem a velkou dávkou muzikantské zručnosti. Rozhodně jeho výkony v této oblasti (tím mám na mysli interpretaci klasické kytary) nepůsobí ve srovnání se špičkami nikterak amatérsky.
Nabízí se i srovnání s klasickými kytaristy- skladateli a zároveň interprety vlastních děl, jako je třeba Roland Dyens. Tady je Hackettův potenciál nutno vysoce vyzdvihnout, dle mého názoru je jeho tvorba výjimečná a opravdu velice zdařilá. Na tomto albu to dokazuje třemi svými příspěvky z „domácí dílny- „The Fountain Suite“ (pocta André Segoviovi) s typicky španělskými názvuky, „Cascada“ (pocta Rodrigovi ) a „Saphires“, skladba údajně vzniklá už za Hackettova působení v Genesis, téměř v tanečním rytmu plynoucí pocta tudorovké éře.
Zbytek alba tvoří „The Earl Of Salisbury“ od anglického renesančního skladatele Williama Byrda, „La Cathedral“ od paraguayského kytaristy a skladatele Augustína Barriose (skladba pochází z r.1921 a je inspirována J. S. Bachem), tradicionál „El Noy De La Mare“, nesoucí se ve flamencovém duchu stejně jako závěrečná „El Maya De Goya“ od španělského skladatele Enrique Granadose.

Těžko toto album hodnotit, pouze jeho čtvrtina je ryze autorská, ale svým způsobem je to unikátní počin, na který by si málokterý z rockových guitar- heroes troufnul (a pokud ano, měl bych vážné pochybnosti o výsledku). A protože mám navíc rád Bachovu hudbu a ke klasické kytaře mám velmi blízký vztah, neváhal bych dát plný počet bodů. Na druhou stranu- nejedná se o album, které by každý opravdový fanda art/ prog rocku musel mít ve své sbírce (ruku na srdce- kolik z vás zaujme hodinový poslech klasiky v podání jediného nástroje?- a „pravověrným“ příznivcům klasické kytary zase jméno Hackett nic neříká…). Žádné nové horizonty a dimenze se tu neredefinují…..prostě je to věc, kterou si Steve Hackett natočil sám sobě pro radost. A to je dobře.

reagovat

Mohyla @ 30.08.2012 10:05:19
Album síce nepoznám, ale recenzia je to pekná, taká od srdca, príjemné čítanie!

mikepis @ 30.08.2012 10:55:02
Velmi dobra recenzia, zaujala ma.

Sice ma viac zaujimaju interpreti cembalovej hudby (hlavne sonaty starych talianskych majstrov), rockovi ci dzezovi hudobnici obcas hrajuci klasiku (ocividne je to v pripadoch ludi ako Jarret, Emerson, Francis Monkman a John Williams zo Sky) ju nehraju akademicky, ale davaju do nej svoj feeling, ktory je ocividny v ich interpetacii rockovej ci dzezovej hudby.

Pri Hackettovi to bude citit na sto precent. Platnu si nahram.

Petr_70 @ 30.08.2012 13:26:35
Tak tohle mne zaujalo, musím si album sehnat a poslechnout. Hackett je samozřejmě skvělý kytarista a jeho sólovou tvorbu od odchodu z Genesis vůbec neznám. A protože mám moc rád Bacha a jeho kytarové skladby obzvláště (jako kytarista), nepochybuji už teď, že mne ta deska osloví...

Jen si dovolím poopravit tvrzení, že přímo pro kytaru Bach nikdy nic nesložil. Pro kytaru opravdu ne, protože kytaru jako nástroj Bach ve své době ještě neznal, ale komponoval pro loutnu, předchůdce kytary. A napsal hned 4 loutnové suity, z nichž nejznámější a často hraná je právě ta první, Suita E moll.
Mimochodem... Právě z této první loutnové suity pochází známá skladba Boureé, kterou pro flétnu upravil a s kapelou nahrál Ian Anderson na druhém albu Jethro Tull.

pro případné zájemce:
>> odkaz

mikepis @ 30.08.2012 18:07:50
ako gitarista si stiahni alebo zozen platnu John Williams plays Bach. Su tam 4 Bachove lutnove suity. John Williams bol klasicky studovanym gitaristom skupiny Sky z prelomu 1970/80 , ktora sa zameriavala na priame adaptacie klasickych diel v style zhruba ako Rondo Veneziano.

diesbies @ 31.08.2012 08:17:10
Děkuji všem za příznivé reakce, musím přiznat, že mě to potěšilo- a pokud jsem v někom vzbudil zájem seznámit se s tímto albem blíže, jsem potěšen dvojnásob :).
Petr_70: máš samozřejmě pravdu, zformuloval jsem to trochu nešťastně, mea culpa. V Bachově době existovala vedle loutny a theorby také barokní kytara, což byl přímý předchůdce kytary, jak ji známe dnes- využívala se však jen jako součást bassa continua, tedy doprovodu. Ale to Ty určitě všechno víš.
Pokud jde o Hacketta + klasickou kytaru, doporučuji ještě album Metamorpheus- kytara, symfonický orchestr a tentokrát vlastní repertoár.

Petr Gratias @ 31.08.2012 12:44:17
Zdravím, Diesbiese....
velmi pěkně, podmanivě a výstižně napsan recenze.
Tuším, že budeš výrazně orientován na tvorbu Steve Hacketta...
Obecně řečeno, ze všech členů starých dobrých Genesis jsem si ho vážil asi nejví. Byl nejméně nápadný, ale jeho instrumentalistický podíl byl velmi důležitý a v řadě ohledů zásadní. Jeho odchodem skupina hodně ztratila a komeční stránka věci, která ve skupině převládla tenhle artrockový mýtus zavedla směrem, který mě nevyhovoval....
Hackettova tvorba je opravdu rozsáhlá a navzdory různým předpovědím, že ho osmdesátá léta převálcují, se tyto předpovědi nevyplnily.
Zeptám se přímo ze zvědavosti. Která alba z jeho produkce považuješ za nejzásadnější (řekněme taková první tři místa.....
Voyage Of The Acolyte (1975) je ještě z doby, kdy byl členem Genesis, ale jak to vidíš dál?
Zdravím a díky!

diesbies @ 03.09.2012 08:56:33
Zdravím , Petře (aneb Brno zdraví Brno ) a děkuji.
Možná Tě zklamu, ale nejsem nějak specializovaný na Hacketta- poslouchám kvanta nejrůznější muziky (taky hodně ženskejch) a z genesisovských sirotků jsem vždycky sledoval hlavně Gabriela – který toho, pravda, v posledních letech moc nepředvedl. Ale to je na delší povídání- myslím, že bychom někdy měli zaskočit na jedno .
Ale abych teda byl konkrétnější- fascinuje mě, co dělá Hackett s kytarou v Carpet Crawlers a The Ripples, z jeho alb stavím nejvýše Tebou zmiňované Adeptovo putování- to je etalon, prubířský kámen, stín, který Steve nikdy nepřekročil a asi ani nikdy nepřekročí- ale to se stává, tak to prostě je /stejně jako u Santany s jeho Abraxasem/. Výborná alba jsou dle mého Please Don´t Touch, Spectral Mornings, z novějších Darktown, Metamorpheus a Out Of The Tunnel´s Mouth.
Díky. Zdravím.

Petr Gratias @ 05.09.2012 20:07:51
Zdravím, Diesbiesi
a díky za Tvoje pohledy na Hackettovu tvorbu.
Já jsem si až nekriticky oblíbil kdysi dávno
A Trick Of The Tail od Genesis a tam vnímám Hackettovy originální neexhibiční party jako krásné závany svěžího zvuku s tím jeho unikátním tónem....
Na DVD jsem shlédl také koncert Hacketta z r. 1979, kdy jako jeden z posledních interpretů artrocku pokračuje v genesisovském duchu dál a bylo to opravdu podmanivě vznešené, ale zase ne přepatetizované, čímž např. trpí mnohá wakemanovská alba...

No, ten škopík bychom mohli v Brně vypít. Ale kdy?
Toť otázka.
18. září bude na Musilce koncert Vládi Mišíka a Etc... a resuscitovaného Flamenga.
Tam na mě určitě narazíš, pokud se na klasiky českého bigbítu přijdeš podívat....
Zdravím!

Voytus @ 07.09.2012 08:42:04
Steve Hackett je, stručně řečeno, prostě skvělej. Do jeho tvorby pronikám postupně, až se sám divím, že jsem ji tak dlouho opomíjel. Byť jsem velký fanda Genesis až do jeho odchodu. A při poslechu jeho sólovek mi postupně dochází, jaký měl vliv na celkový zvuk, přestože se často jeho kytara téměř až ztrácí v mixu. Nicméně je to právě on, kdo v mých uších plynule navázal na zvuk alb jako Trick of the Tail a Wind and Wuthering a nese tak s sebou odkaz Genesis daleko víc, než Genesis sami. Překvapilo mě například album Blues with a Feeling, kde také hraje výborně na foukací harmoniku. I jeho zpěv se mi zamlouvá. Toto album neznám, ale jistě se k němu někdy dostanu.