Cale, John - Caribbean Sunset (1984)

Caribbean Sunset poslouchám rád. Je to mix různých chutí a přísad. Cale mi tady zpěvem připomíná Iggy Popa, hodně v písni Experiment Number 1. A stejně tak je v hudbě slyšet působení gothic new wave a kapel z temnějších luhů a hájů, a to i když se muzika víc blíží k jasnějšímu rocku. Tomu se tehdy asi nedalo vyhnout, ale není to temnota, je to přítmí. Cale proto zpívá jednoduše, někdy přitlačí, trochu se rozkřičí. V Magazines mi zní jako Talking Head. I barvou a křikem jako by z beden duněl David Byrne. Necítím to jako opis, je v tom asi manuál toho období. Cale si postupně nasazuje různé masky a je vždy jiný. Nevadí mi, ani když jde o jemnější píseň, jako u Where There's A Will. Líbí se mi pestrost, jak se ve svých písních Cale pohybuje a ví, co dělá. Je to cesta, jak se dostává dovnitř svých příběhů.

Ten jednoduchý způsob a přitom barevnost je i v mé nejoblíbenější, podle které se deska jmenuje - Caribbean Sunset. Asi mini-šanson. Když se hudba vlní, hezky jde vedle ní. Muzika není přesycená, je přehledná a je poskládaná podle toho, co se nejvíc hodí ke zpěvu. Každý nástroj má v sobě stejný přístup jednoduchosti a hezky pasuje ke zpívajícímu Caleovi. Caribbean Sunset asi není tak silná deska jako třeba Helen of Troy, má jasnější průběh a je zase údernější. Je zajímavé, jak se některé písně při dalším poslechu trochu promění. Není to megadílo, ale je to slušná deska.
reagovat