Reed, Lou - Rock 'n' Roll Animal (1974)

Jedno z nejlepších "živých" alb, jaké jsem vůbec kdy slyšel. Nejen, že jde o kontinuální nesestříhaný záznam, což by mělo být u živých alb samozřejmostí, ale bohužel není. Ale zvuk kapely je perfektní, publikum nažhavené a Lou Reed ostrý jako břitva. V období mezi tímto albem a albem Sally Can´t Dance na tom Lou Reed nebyl zrovna dobře - úspěšně si leptal mozek nejrůznější chemií a dobová svědectví jej zachycují, jak se potácí po ulicích s vyholenými hákovými kříži po stranách hlavy. Nevím čím to je, ale soudě podle alba Rock ´n´ Roll Animal tato image nijak nepoškodila jeho formu. Koncert se sestává výhradně ze skladeb z předchozího alba Berlin a ze skladeb z velvetovského období. Lou Reed dokáže publikum ztišit jenom šeptem, stejně jako ho dokáže seřvat ať drží hubu. Celá atmosféra koncertu přes klasické nástrojové obsazení (guitars, drums, bass a nějaký ten keyboard) je něčím až pompézně slavnostní nebo jak to říct. Dýchá z toho nějaká těžko definovatelná vznešenost a zároveň ponurost v kombinaci s dravým provedením skladeb.

- Začíná se intrem: velmi dlouhé kytarové sólo, hodně "elektrické", výrazný zvuk. Ale už to: Začít koncert dlouhým kytarovým sólem, je přinejmenším nezvyklé, zvláštní. Tempo je spíš rychlé. Občas jazz-rockové "figury". Ze sóla se postupně stane ústřední kytarový motiv Sweet Jane. Jeho nástup je prostě ohromující! Úplně to člověku zavalí mozek. Chvíli Vás ten motiv brutálně nese a pak se přidá kapela. Až překvapivé je stoprocentní nasazení kapely i samotného Reeda.
- Pak přichází Heroin. Skvěle vygradovaná, klenutá skladba. Je velmi sugestivní a nečekané, že Reed do Heroinu zapracoval motiv ze Star banner spangled. Dává to skladbě o rozměr navíc a působí to asi tak, jako byste najednou poslouchali něco mezi Hymnem a hrdinským eposem - naprosto velkolepě až velikášsky.
- Za další vrchol alba se dá považovat Lady Day z alba Berlin. Těžko říct, která verze je lepší, jeslti tak studiová nebo tahle živá. Neopakovatelná atmosféra.
- Bakchickým, orgiastickým zakončením je po právu skladba Rock ´n´ Roll z velvetovského alba.

Reedova image, ale i razance tu fenomenálně a věštecky o několik let předchází punkovou módu a přístup. Kapela má až metalový zvuk dávno před metalem. Dnes už některé sériové posluchače můžou kytarová sóla nudit. Ale tady ne - tady mají punkovou naléhavost aniž by se tu rezignovalo na kvalitu.
reagovat