Reed, Lou - Sally Can't Dance (1974)

O tomhle albu se píše, že je Reedovým pohledem do srdce temnoty. Hudební nálada tomu úplně neodpovídá, ale textově to naprosto sedí. Traduje se, že Reed po tomto albu uvažoval, že už nebude skládat žádné písníčky. Cítil se totálně vyčerpaný. Ta únava je na jeho hlasu znát, ale propůjčuje mu zvláštní charisma. Viděl jsem záznam z koncertu turné k téhle desce. Lou Reed v té době připomínal spíš zombie než živého člověka. Nastoupil zcela vychrtlý a mrtvolně bledý s blond přelivem a člověka překvapilo, že je schopen rychlejších pohybů. Reed se touto deskou pustil do soulu. Slyšíme tu nejen excelentní saxík, ale rovnou celou dechovou sekci, včetně řízných trubek. Většinou, když se rockeři pustili do plechových dechů, výsledek nebýval nic moc. To neplatí pro Reeda. Možná je to tím, že Reed není úplně typický rocker, spíš rockový písničkář, nebo cosi jako rockový básník. Hodně výrazná je rytmika a také klouzavá a místy řezavá kytara. Dechovou sekci mocně doplňují doprovodné vokály. I přes tak bohatou instrumentaci nečekejte nic nadýchaného, jde o pěkně syrovou dávku výtečné hudby.

Stačí se podívat na názvy skladeb, které napoví, že celé album je koncepčně laděno. Reed vypráví příběhy - tématem je tentokrát prostředí newyorské bohémské komunity. Reed sarkasticky glosuje a komentuje všechny ty hvězdy a hvězdičky, které obětovaly svoje životy pro iluzi a krásné lži. Zároveň nevynechává ani sám sebe, je koneckonců také plodem tohoto prostředí.

První skladba je výtečným soulovým nářezem ve středním tempu, která chvílemi stojí na neustávajícím virblu bicích. Reed střídá ve skladbách nálady a přechází od rychlých k pomalejším tempům a naopak, ale o žádné ze skladeb se nedá říct, že by byla hudebně vygradovaná, vystupňovaná... Klenbu skladeb tvoří dechy a doprovodné zpěvy, které působí někdy hodně zběsile.
- Baby Face je krásná, uhrančivá balada ve které Reed skoro líně a ospale frázuje.
- Kill your Sons naopak stojí na jednoduchém riffu, který má hitový a skoro hymnický potenciál. Reed se touto skladbou ohlédl do svého mládí, kdy byl internován v psychiatrických léčebnách a "léčen" elektrošoky po kterých nemohl dočíst žádnou knihu dál než na stranu 17, protože zapomněl co do té doby přečetl a tak musel začít číst od začátku... Píseň byla použita ve filmu Rána do srdce, který je o seriovém vrahovi Gary Gilmorovi a jeho bratrovi. Mikal Gilmore napsal o svém bratrovi - vrahovi stejnojmennou knihu. O Gary Gilmorovi napsal knihu také známý spisovatel Norman Mailer a dostal za ni Pulitzerovu cenu. Ve filmu zazní i píseň z alba Nebraska od Bruce Springsteena, která je inspirovaná tímto případem.
- Sally Can´t Dance je opět soulový nářez, který působí skoro až juchavě. Tahle píseň se stala velmi populární.
- Album uzavírá neuvěřitelně teskná melodie, která rozpláče i největší tvrďáky.

Celkově určitě jedno z nejlepších Reedových alb, které časem také už "zklasičtělo".


reagovat

Matouš @ 05.09.2012 12:44:15
Doplňuji, že na albu hraje v posledním songu Doug Yule, který hrával i ve Velvet Underground po odchodu Johna Calea.

Ivan26 @ 14.09.2012 18:42:36
No přiznejme si, není to tak dobré jako Transformer nebo Berlin, o Reedových skladbách pro VU ani nemluvě. Už mu trochu dochází dech.

Matouš @ 03.10.2012 10:29:09
Ivan26: Myslím, že Transformer je silně přeceňovaná deska, navíc dost nesoudržná i přes ty nesmrtelný zářezy jako Walk on the Wild Side a Perfect Day. Berlin jo. Berlin je hodně silné a ucelené dílo s jednotnou, působivou náladou...

Myslím, že Sally Cant Dance patří k těm nejlepším. Reedovo fyzické chátrání se na hudbě nijak neprojevuje. Nový prvek v podobě všech těch dechů a soulovýho sborovýho zpěvu se velmi zdařilo zakomponovat. Do té doby s něčím podobným Reed nepřišel, takže byl inovativní. Jediné známky vyčerpání a únavy jsou znát na barvě Reedova hlasu. Ale je to vyšťavenost, která těm písničkám sluší a tak nějak k nim i organicky pasuje...