Comus - Out of the Coma (2012)

Je to zajímavé, kapela, která ve své době byla kritizována a nepochopena, získala po 40 letech velký obdiv, hlavně díky internetu. Je to jako když Mácha vydal svůj Máj a teprve po letech se začali hlásit Májovci. Každá nadčasová hudba dospěje k pochopení až třeba v dalších generacích.

Kapela Comus se nám po letech opět sešla, a to již v roce 2008 za přispění skalního fanouška Comus - Michael Akerfeldt z kapely Opeth. Jemu můžeme děkovat, že kapela se dala opět dohromady. Kapela Opeth si dala podmínku, že bude hrát na Melloboat festivalu jen pod podmínkou, že i Comus. A stal se zázrak. Proč píšu, že zázrak ? Protože kapela sama o sobě nemá dobré vzpomínky na tu dobu, kdy vyšlo First Utterance, roky to vypadalo na nejméně pravděpodobné obnovení. To už bylo pravděpodobnější, že přijede do Prahy Gabriel s Genesis :-)

Dále je zajímavé to, že složení kapely je skoro stejné ! Pouze se přidal John Seagroatt (manžel zpěvačky Bobbie), který hraje na flétnu, bonga a má na starosti i produkci a všechno kolem. Nahradil tak původního Roba Younga. Kapela je tedy dá se říct kompletní.

K albu samotnému, tedy spíš takovému mini-albu bych to nazval. Vyšlo čerstvě 30.4. (CD verze), LP verze vyšla již 16.4., doufám, že tu brzy uvidím i recenzi od Voytuse, který si LP koupil.

Máme tu 3 zbrusu nové skladby, a jeden živák z konceptu Malgaard suite. Musím se přiznat, že úvodní skladbu Out of the coma už znám od roku 2008, kdy ji Comus hráli na živo. Skladba je to skvělá, asi nejpodobnější době stylu First Utterance. Jedinou věc, kterou bych trochu vytknul je to, že Roger Wotton jako starší už nemá tak silný hlas ve stylu Rogera Chapmana z Family. Na First Uterrance (FU) je slyšet jeho mladický, agresivní hlas, plný různých barev, zde má místy problémy. Nebo je to možná jen nezvyk. Co taky by jste chtěli od fandy Comusu. Nicméně je to povedené a líbí se mi to. Další dvě skladby jsou melodické, příjemné, zase trochu jiné než z období FU. S délkama se moc nepárali a skladby jsou delší. Na druhé a třetí skladbě zpívá více Bobbie, Wootton jakoby ji místama jen doplňoval a neměl takový prostor jako na FU. Skladby mi přijdou takové víc pohádkovější, milejší. Ale aby ne, když FU je ďábelská deska, kde Wootton jel na LSD.

Teď k jednotlivým skladbám:

Out of the coma - parádní melodická skladba, vedena Rogerem, který se do ní opírá svým hrubým hlasem, povzbuzováno houslemi, zpětnými vokály Bobbie. Co je překvapení, že se tam objevil saxofon. To už jsem tenkrát zíral když se objevil v krásné skladbě all the colours of darkness poprvé klavír. A teď najednou saxofon v závěru out of the coma. Nicméně to tam dobře sedlo. Paráda.

The Sacrifice - kytara krásně vydrnkává, zní to jak z rytířských klání, do toho se občas ozvou housle, pak se to přepne do typické "comusoviny" housle s kytarou se předhánějí a do toho melodicky odpovídá flétna.

The Return - asi nejjemnější skladba na albu, začíná to jak z pohádky, Bobbie zpívá jak kdyby zpívala o zvířátkách a hodných lidech. Pak se to ale rozjede a ozývá se zase ta známá "comusovina" Zkrátka to se nedá přesně popsat, to musíte poslouchat. Doporučuji více poslechů než budete dělat závěr. Comus je typický příklad kapely, kde dávat na první dojem se nevyplácí.

Poslední skladba je Malgaard suite, což je část nikdy nevydaného koncepčního alba. Je to vysvětleno ve "skladbě" komentář Woottona. Velkou nevýhodou ovšem je, že zvuková kvalita navzdory čištění zvuku je velmi špatná. I když po pár posleších jsem se do toho docela dostával. Musím říct, že je to zvláštní skladba a něco v ní je, škoda, že nedokážu pochytit celou její krásu díky špatnému zvuku. Bobbie a Roger jedou duety jak při opeře a občas se i ozývá jakoby klarinet.

Závěrem bych rád napsal, že "mini-album" mě nezklamalo, líbi se mi a nemůžu se dočkat až vydají další materiál. Dávám 4 hvězdičky, kvůli špatné kvalitě zvuku poslední skladby se to nedá tak vstřebat. Není to tak šílené a temné jako First Uterrance, ale je to zase jiné a povedené. Spokojenost.


reagovat