Mother Earth - Stoned Woman (1992)
1. Riot On 103rd Street (Bunn, Corcoran, Piller, Bartholomew)
2. Look To The Light (Bunn, Greene, Corcoran, Deighton)
3. Stoned Woman (Bunn, White, Taylor)
4. The 5th Quadrant (Bunn, Deighton, White)
5. Jonathan E (Piller, Bunn, Corcoran)
6. Bad Ass Weed (Bunn, Corcoran, Taylor, Bartholomew)
7. Knowledge (rap)(Bunn, Greene, Deighton, Corcoran)
8. Knowledge (instrumental)(Bunn, Greene, Deighton, Corcoran)
9. Look To The Light (alternate)(Corcoran, Greene, Deighton, Bunn)
Obsazení:
MATT DEIGHTON: guiars, lead vocals
BYRN BARCLAM: keyboards
NEIL CORCORAN: bass
CHRIS WHITE: drums
BUNNY: percussion
Mother Earth sice vyloženě nejsou mojí parketou, nebo šálkem čaje na první poslech, ale získán pro tuhle hudbu jedním kamarádem, jsem vyšel tomuhle albu napůl cesty vstříc a zjistil jsem, že obsahuje hudební prvky a nálady, které mně nejsou nepříjemné a které jsem po několikerém poslechu akceptoval. Pracuje to samozřejmě s trendy devadesátých let, ale je zde cítit a slyšet hodně návratů zpět, které se mi jeví jako zajímavé a tak jsem si řekl, proč se o ně nerozdělit s ostatními....
Úvodní skladba RIOT ON 103RD STREET má v sobě onu nepojmenovatelnou etnickou podmanivost, která stojí na hypnotických těkavých rytmech, do kterých se velmi ústrojně připojují i melodické nástroje. Elektrická kytara používá pro prokreslení atmosféry wah wah pedal, ale téměř základní význam zde má Corcoranova baskytara. Má nejrobustnější tón a funkovou melodickou a přesto dravou linku a její tajuplnost vás vtáhne do svého nitra.
LOOK TO THE LIGHT kombinuje docela vkusně rap (který jinak opravdu nemusím) se soulovým vokálním projevem a kupodivu se navzájem nepřebíjejí a nevylučují. Rytmická složka opět samozřejmě dominuje, podobné hudební polohy zvolil bez zpívaného doprovodu v závěrečné fázi své celoživotní kariéry i legendární trumpetista Miles Davis, který hledal nevyužitý prostor i v téhle hudbě. Do hry se ovšem dostávají i varhany Hammond. Jejich vážný tón dělá pevné harmonické pozadí a ve spojení s bicími, percussion a kvákající kytarou vzniká zajímavá derivát funku a jazzu moderního cítění. Skladba STONED WOMAN, která dala albu název je mému cítění asi nejbližší. Cítím zní vliv Santany, ale i vliv Spencer Davis Group a také si vybavuji famózní úpravu skladby I´m A Man od Chicago Transit Authority. Barclam hraje s velkým citem spíš jako jazzový hráč, než rocker a jeho hammondky dodávají skladbě plnotučný náklad a také nezbytný psychedelický odér. Ano, tohle je ta správná hudba, která by zazářila na dávném legendárním Woodstocku!
THE 5TH QUADRANT je opět skladba v acidjazzovém oparu. Neomylná rytmika se zde výtečně propojuje s vokálem a kytarovými vyhrávkami. Zdušené ženské výkřiky mohou vyvolávat asociace na erotické podtóny, ale kdo by si tohle občas nechtěl pustit blíž k tělu? Hammondky jako mlžný opar vlají nad těmito rytmickými eskapádami a dotvářejí celkový obraz. Hostující zpěvačka je půvabná Shauna Greene, která se snaží o uměleckou nezávislost, přesto si myslím, že někde za ní se vznáší Sade Adu.
Za ostatní nejmenované skladby bych vyzdvihl instrumentální skladbu BAD ASS WEED, kde se muzikantský potenciál Mother Earth vzepjal opravdu k jedinečnému výkonu. Prolínání rytmické složky s melodickou se zde děje s velkou erudicí a znalostí rhythmanbluesového terénu, funku, jazzu a soulu…
Raperské ambice mě sice nenaplňují nějakými podnětnými představami, nicméně jsou v určité míře součástí cítění kapely. Deighton nad rytmickými obrazci, ze kterých se odpojilo rapování kreslí kytarovou ornamentiku a naštěstí přicházejí další námluvy soulu, jazzu, funku a hammondky mě opět pohlcují svou melancholií, stejně jako zvuk Corcoranovy baskytary, která místy zní jako pneumatické kladivo KNOWLEDGE (INSTRUMENTAL). Některé instrumentální postupy na albu mi připomínají elektronické výboje jazzmana Herbieho Hancocka, v dobrém slova smyslu.
Výrazné melodické nápady zde nehledejte. Rytmická složka a psychedelické napětí zde dotvářejí hlavně smysl a poslání téhle hudby. Líbí se mi na ní, že není ortodoxně tanečně přihlouplá, ale že poskytuje dostatek prostoru pro muzikantské erupce, které svědčí a nápadném potenciálu kvality, který v kapele vyrůstá.
Skupina Mother Earth se od svého vzniku stala ozdobou britské nezávislé kultury a získala si zde velice slušné postavení a uznání. Dvacet let od vydání jejich debutového alba je docela pádný argument si tuhle skupinu připomenout. Tvoří podle mého soudu virtuální most mezi tanečními prvky a instrumentální dovedností, výrazně se vzdalující od ohlupujících rytmů techno výbojů. Deska Stoned Woman skupinu od svého vydání postavila do první ligy a to zcela oprávněně…
Čtyři hvězdičky mohu nabídnout.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x