Porcupine Tree - Voyage 34: The Complete Trip (2000)

CD Snapper Music - SDPCD167 /2007/
Gatefold DIGIPAK, 16 page booklet

Skladba Voyage 34 se měla původně objevit na albu Up the Downstair, ale nakonec vyšla na samostatném singlu ještě před jeho vydáním. Steven ji jen krapet prodloužil a rozdělil na části "Phase 1" a "Phase 2". O rok později (1993) se na trhu objevilo ještě její pokračování v podobě "Phase 3" a "Phase 4", nu a konečně v roce 2000 vyšla poprvé kompilace se všemi fázemi pěkně pokupě. Do dnešního dne se urodila celá řada jejích reedic, na mě zbyl celkem pěkný digipak od Snapper Music.

Muzika přesně zapadá do období kolem "Up the Downstair" a spokojený tedy bude ten, kdo očekává instrumentální trip rock, poháněný strojovým rytmem naprogramovaných bicích a prošpikovaný množstvím všelijakých samplů. A právě vhodně zvolené samply tomu všemu dávají pěkně barevnou a krémově hustou psychedelickou omáčku. Steven někde vyhrabal pár dokumentů ze šedesátých let, které se zabývají účinky LSD na liskou mysl. Ve fázi 1 se z jejich výstřižků doslechneme něco o Brianovi a jeho nepovedeném čtyřiatřicátém tripu, prozměnu v "Phase 2" pak nějaká dívka nadšeně vypraví o naprosto úžasném a zdrcujícím groovy zážitku...

Téměř třináct minut dlouhá Phase 1 začíná mluveným slovem, po kterém se začínají z útrob reproboxů vynořovat všelijaké znepokojující zvuky. Po dalším monologu už nastupují strojově přesné bicí, dunivé basy a repetivní rytmická kytara. Je to chytlavé, je to taneční a do rytmu podupával by i ožralej námořník s dřevěnou nohou. Skladba se pomalu posouvá vpřed a objeví se i zajímavý sampl, který mi připomíná Lisu Gerard z Dead Can Dance. Vynikající okamžik nastane v čase 8:20. Bicí náhle dostanou rockový drajf a kytara vykouzlí pěkné atmosférické sólo.

Phase 2 má sedmnáct a půl minuty a rozjíždí se velmi zvolna. Cihličku po cihličce buduje atmosféru a tím svým hypnotickým tempem pořádně se rozjede až někdy kolem páté minuty. Klávesy vytvářejí zvukomalebný podmaz, do kterého si Wilson barevnou bavlnkou vyšívá melodická, takřka gilmourovská kytarová sóla. A podobně jako u Phase 1, i tady se v závěru skladby dočkáme pěkné rockové katarze.

Fáze 3 a 4 vemu hopem. Trojka je remixem z dílničky technařů Astralasia a byla by výživnou potravou pro jedince míchající energy drinky s vodkou, mlsající Extázi a milující pohyb ve vydýchaném prostředí tanečního klubu. Tak jako tak tomu však nemohu upřít jisté kouzlo, byť je těch dvacet minut i na mě trochu moc. Do Phase 4 se větší měrou zapojil Richard Barbieri a přispěl svými synthesizery. Je však složena především z nervních a hučivých hudebních ploch, rytmika téměř chybí a já z ní bývám trochu neklidný. Při poslechu cd ji vesměs vynechávám.

Booklet má šestnáct stran s vytištěnými texty monologů použitých v nahrávce a stylovou grafiku. Některé ty malůvky jsou opravdu pěkně ujeté a korespondují s tím, co slyším z reproduktorů.

Řada fanoušků považuje Voyage 34 za nejnudnější počinek s hlavičkou Porcupine Tree. Já bych to neviděl tak kriticky, nahrávka má svoji kvalitu a jisté kouzlo. 3,5 stars.


reagovat