Captain Beefheart & His Magic Band - Bat Chain Puller (2012)

Hudební kariéra Dona van Vlieta alias Captain Beefhearta je plná střetů a rozcházení se spolužákem a kamarádem Frankem Zappou. Spolu založili první skupinu s názvem Blackouts, po čase si Frank Zappa založil Mothers Of Invention a Don zůstal sám, on si založil Magic Band a nahrál první album s názvem Safe As Milk, které se nejen v mých očích stalo legendou. Druhé album s názvem Strictly Personal obohatil producent Bob Krasnow elektronickým fázováním, to vedlo k roztržce a producent byl odejit. V této chvíli potkal Don svého spolužáka Franka Zappu, který mu nabídl produkovat jeho další album se slovy „všechno bude v pohodě a nebudou žádné problémy s elektronickým blbnutím“. Don začal připravovat své životní dílo, které vyšlo pod názvem Trout Mask Replica, tohle dílo mu záviděl i sám Frank Zappa, svým spoluhráčům tehdy říkal „podívejte se, co ten chlapík dokázal, zkušte to taky“. Don se zúčastnil nahrávání Hot Rats, kde nazpíval skladbu Willie The Pimp a taky učinkoval na koncertech Mothers. Poté došlo k roztržce mezi spolužáky, které řešil Beefheart odchodem od firmy Straight a vydal serii čtyř alb počínaje Spotlight Kid, poslední album této serie Bluejeans And Moonbeans vydala úplně jiná sestava Magic Bandu a to album bylo hodně komerční. V této chvíli potkává Don opět Franka Zappu a dochází k usmíření, zpívá na koncertech Mothers a vychází jim album Bongo Fury. Mezi koncerty připravuje vydání svého nového alba, album je prezentováno v tisku pod názvem Bat Chain Puller a jeho vydání je avizováno na rok 1976. Problémy s vydáním tohoto alba vedly k odchodu od vydavatelství Franka Zappy a album s jiným obsahem i názvem vyšlo v Evropě na značce Virgin pod názvem Shiny Beasts. Dva roky po Donově smrti vydává Zappa Family album pod původním názvem a s původním obsahem, jako takovou tečku za tvorbou Dona Van Vlieta a taky jako takovou třešničku na dortu Donovy diskografie.

Album otevírá titulní bluesová skladba, která je hraná opravdu hodně syrově a ostře, touto skladbou navazuje na alba Trout Mask Replica a Lick My Decals Of Baby. Následující skladba Seam Crooked Sam je opět pěkné blues, které předtím nikde nevyšlo. Skladbu Harry Irene mám hodně rád už z alba Shiny Beast, následující deklamace 81 Poop Hatch vyšla později na albu Ice Cream For Crow. Instrumentálka Flavor Bud Living vyšla na následném albu Doc At Radar Station, stejně jako skladba Brick Bats, která je rovněž ozdobou alba Doc At Radar Station, už kvůli krásné Donově hře na saxofon. Oficiálně album končí stejně, jako Shiny Beast kratinkou skladbou Apes Mama. Na albu Bat Chain Puller je ještě trojice bonusů v podobě jiné verze titulní skladby, skladby Candle Mambo. Album ukončuje nádherné dřevní blues s názvem Hobo-Ism, které mě úplně facsinuje. O Donu Van Vlietovi se píše, že proslul jako interpret nemelodických skladeb, které zpíval hrubým hlasem. V jeho písních melodie jsou a vnímavý posluchač si je najde. Tohle album je důstojnou tečkou za hudební tvorbou Captain Beefhearta, ke které se budu často vracet.

Tohle album je pro mě za pět hvězdiček.

reagovat

Petr_70 @ 05.09.2016 07:56:02
Tak tohle album jsem nikdy neslyšel, ale pohled na tracklist říká, že některé skladby se objevily už na albu Shiny Beast, které já osobně považuji za Donovo vůbec nejlepší.

Luboš @ 05.09.2016 08:06:35
Petr_70: zdravím, díky za reakci. Tahle deska obsahuje původní syrovější verze skladeb, které později vyšly na Shiny Beast a taky tam jsou skladby, které potom vyšly na Doc At Radar Station. Celkově je to blíže Doc At The Radar Station.

Petr_70 @ 05.09.2016 09:28:10
Luboš: ano vím..
Nicméně si myslím, že hlavní rozdíl mezi Shiny Beast a Doc At Radar Station je v tom, že ta prvně jmenovaná se dá poslouchat. :)

Luboš @ 05.09.2016 09:34:33
Petr_70: to je otázka vkusu, mně se líbí obě. :-)